Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Kultura » Věra Čáslavská a sklopené oči

Věra Čáslavská a sklopené oči

Minulý týden po delší nemoci zemřela paní Věra Čáslavská. Mezi první kondolenty patřil prezident Andrej Kiska, který napsal „Tak, ako Věra Čáslavská sklopila oči a pozerala do zeme v roku 1968 na olympiáde pri sovietskej hymne, tak dnes asi mnohí sklápame oči, pozeráme do zeme a myslíme na ňu. Věra Čáslavská reprezentovala nielen naše Československo, ale bola symbolom odvahy, ktorú sme prostredníctvom nej vysielali do sveta. Ona ukázala svetu, že v našej okupovanej krajine sú ľudia, ktorí sa neboja. Sedem olympijských medailí ju navždy zaradilo medzi športové legendy. Svojimi postojmi a gestami sa natrvalo zaryla do našich sŕdc. Věra, ďakujeme.”

Prezident Kiska tím vystihl podstatu toho, čeho si u Věry Čáslavské ceníme, její sportovní úspěchy, 18 medailí z olympiád a mistroství světa, z toho deset zlatých, je možná sportovní výkon, svědčil by o tom že dosud nebyl překonán, nicméně sportovní výkon by z ní neudělal českosloveskou národní legendu, tou se stala díky svým statečným postojům, tím nejznámějším bylo ono odvrácení zraku od sovětské soupeřky a hledění do země během sovětské hymny. Možná se dnes někomu toto gesto zdá jako malý, bezvýznamný akt, nicméně národ, kterému během jeho druhé okupace nebylo dovoleno bojovat, to bylo vzpřímení poníženého ducha československé republiky, československé demokracie, tato událost měla národ provázet po dvacet let okupace jako vyhraná bitva na bitevním poli.

Samozřejmě, že tento symbol byl vnímán nejenom lidmi v celém Československu a ve světě, ale mezi komunisty, ono vystoupení se stalo pro Věru Čáslavskou posledním. Jak sama popisuje, množily se domovní prohlídky, šikana, nátlak, aby odvolala především podpis pod textem 2000 slov, její rozhodnutí vytrvat, ji odsunulo z její kariéry a byla dokonce i vyloučena z tělovýchovné jednoty. Jediné co ji bylo dovoleno, několikaleté působení jako trenérky v Mexiku, a působit v československo-japonském přátelství.

Prožila šikanu ze strany státní bezpečnosti a neustálé zasahování do svého soukromí, které bylo možná i tímto krokem zrušeno a narušeno. Většina médií se přesto věnuje u Věry Čáslavské spíše bulvárním tématům, její nemoci a rodiné tragédii, je to onen skutečný odkaz ženy, která v sobě našla odvahu před celým světem sklopit oči před okupantskou hymnou a neodvolat přes pronásledování? Možná i ano, například její zdrcení a několikaleté stažení do ústraní svědčí o lidskosti, zrovna i její sportovní výkony, tedy onen poslední, kdy cvičila na samotě v lesích bez trenéra, spolucvičitelů či nářadí, prostě na kládách z obavy se zatčení, a to vše s nejasnou budoucností zdali bude vůbec moci vystoupit. Lidskost vůle a odvaha smyla ponížení Československa na dvacet let a za to jí patří náš dík, a za to si zaslouží vzdání poslední úcty.

Ještě nutný smutný dovětek k prohlášení pana senátora Veleby, který prohlásil, že pravdoláskařka Čáslavská nebyla morální autoritou. Člověk, který neměl tu odvahu, a ve chvíli smrti své oponentky dokazuje, že nemá ani stud, by se měl, pakliže se s ním setkáme, setkat s našima sklopenýma očima. Já jsem díky tomuto zbytečnému a odpudivému bahnu zjistil, že musí odněkut pramenit, a pochopil jsem, proč si ji prezident Havel vybral za svoji poradkyni, aby ukázala všem Čechoslovákům, že nebyli nikdy potupeni, že jejich hrdost a úsilí pokračuje, ona ve svém úsilí a pomocí druhým neustále až do své smrti. Nedlouho před ní se postarala o tělocvičnu pro jednu ze škol, které chyběla.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář