Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Historie » Veliký muftý v koncentračním táboře

Veliký muftý v koncentračním táboře

Veliký muftý, plným jménem Alchádž  Muchamad Amín Al Chusejný, známý jako Chádž Amín se stal palestinským vůdcem a jeho cesta plná pogromů a násilí jej vedla i do spojenectví s nacistickým Německem. Veliký muftý naléhal na Adolfa Hitlera ohledně řešení konečné otázky, jeho slovo mělo velikou váhu, jelikož vůdce mu byl zavázán za vybudování muslimských jednotek SS wafen složených především z muslimů z Bosny.

Veliký muftý se tak stal jedním z vizionářů vyhlazování Židů nacistickým Německem, byl i jeho přímým protagonistou. Jeho úlohu dokreslují i fotografie, které se dostaly v těchto dnech do veřejné dražby, katalog aukční síně Kedem obsahuje šest dosud nepublikovaných fotografií z muftýho návštěvy nacistického Německa, snímky z jeho setkání s nacistickými pohlaváry i s Adolfem Hitlerem byly známé již dříve zrovna jako blahopřání od vůdce SS Himlera, nyní ale fotografie ukazují fotografie Velkého muftýho přímo v koncentračním táboře za doprovodu nacistických pohlavárů.

Poté, co Palestinu přislíbenou Židům Britové rozdělili a pro židovskou domovinu tak ponechali pouze její menší část, se objevuje jako nacionalistický předák Chádž Amín, není muftým ani hlavním arabským předákem, nicméně byl synem jednoho z předcházejících muftých a příslušník jednoho z nejmocnějších klanů rodiny Chusejnovců. Své neúplné náboženské znalosti získal na univerzitě v Káhiře, plnou měrou tam však získal fanatické myšlenky od vůdců tehdejšího Muslimského bratrstva jako víru v nebezpečí západu.

V první světové válce Amín AL Chusejný bojoval v turecké armádě, když však roku 1917 bylo zcela zřejmé, že vítězství se kloní na stranu Dohody, připoji se k organizování arabského povstání ve prospěch Britů. Po dobrodružství kolem krále Fajsala Velké Sýrie jej první světová válka usazuje zpět v Jerušolajimu, kde se stává učitelem, toto povolání jej příliš neuspokojovalo, a tak se jeho ambice objevují již roku 1920, kdy se při náboženské pouti proroka Můsy (dle arabské výslovnosti Mojžíše, hebrejsky – Moše) stal organizátorem protižidovského pogromu. Byl na něj a dalšího organizátora pogromu vydán Brity zatykač, a tak Al Chusejný utekl přes Jordánsko do Damašku, v nepřítomnosti byl odsouzen k deseti letům odnětí svobody, kde se stal jedním ze zakladatelů Palestinského arabského sdružení, které i oficiálně zastupoval, hlavním cílem organizace bylo zahraniční organizování násilí v britské Palestině, ale i obrácení se na papeže s prosbou o pomoc proti židům či nejrůznější protesty, včetně na britského zastupitele v Palestině sira Samuela Herberta.

Sir Samuel udělil již v roce 1920 Al Chusejnýmu milost, obecnou milost udělil již dříve všem politickým vězňům, na AL Chusejnýho se ale jako na uprchlíka před zákonem nevztahovala, udělena mu byla až na žádost mnohých šejchů, kterým mladík, který se nebál vzáhnout ruku proti Britům i proti Židům, imponoval. Al Chusajný zprvu milost nepřijal, teprve když viděl, že jeho nevlastní bratr muftý Káml Al Chusejný onemocněl, vytušil příležitost a vrátil se do Jerušolajimu, kde roku 1921 jeho bratr umírá a uvolňuje se tak místo muftýho.

Chádž Amín Al Chusajný na nic nečeká a ihned po smrti svého bratra začíná s oblékáním bílého turbanu určeného muftýmu, nicméně zjistil, že to pro získání funkce to nestačí, nestačil ani vliv jeho rodiny, mezi čtyřmi kandidáty skončil jako čtvrtý, svoje studia v Káhiře totiž ani úplně nedokončil, a především se všichni obávali jeho radikalismu a náklonnosti k násilí. Podle stále platných otomanských zákonů měl být muftý zvolen ze tří prvních kandidátů vybraných komisí. Kde se nemohl Al Chusejný spolehnout na své znalosti v tomto náboženském úřadě, tam pomohl vliv jeho rodiny, která zavalila britskou vládu žádostmi o jeho zvolení, tam jejich prosby dosáhly plné podpory s nadějí, že tato bohatá rodina může výměnou za nejvyšší úřad zajistit, že v oblasti bude klid. Nátlakem bylo docíleno odstoupení jednoho z kandidátů, a tak se poslední nedostatečně kvalifikovaný kandidát stal novým muftým, sir Herbert mu však odmítl udělit titul Veliký muftý a též mu odmítl předat oficiální jmenování nebo o něm vydat zprávu v mandátním tisku. Až Vrchní muslimská rada mu tento titul udělila, dostal se do ní a přímo do jejího čela opět na nátlak Britů a za velkého odporu mnoha arabských oraganizací a vůdců, kteří poukazovali na jeho radikalismus a na diktátorské snahy, násilí Al Chusajnýho se totiž nedotýkalo pouze Židů nebo Britů, ale i jeho odpůrců. I v této krátké době, kdy se Al Chusejný pokoušel působit umírněně, působil tvrdě teror proti všem jeho odpůrcům. Vliv a teror jej tak dostaly do určené funkce i do dalších politických funkcí, dokonce i svou ženu získal teprve po svém jmenování, stala se jí Ajša a pocházela taktéž z rodiného klanu Al Chusejnovců.

Veliký muftý začal organizovat útoky proti Židům, roku 1929 rozběsnil davy, které svolal ze všech okolních i dalekých vesnic, prvně vpadly na prostranství Zdi nářků a potom pogrom pokračoval v Židovské čtvrti. Když se shromáždil veliký dav, muftý byl zdraven novým přívlastkem Meč zákona, velká část davu, který přišel k pátečním modlitbám, byla ozbrojena holemi a noži, Al Chusejný byl povolán britskými úřady, kterým ale tvrdil, že modlící jsou ozbrojeni jen aby se mohli bránit, kdyby je napadli Židé, po modlitbě dav vtrhl na trh, kde napadl Židy. Al Chusejný, který byl Brity požádán o oklidnění situace, prý dav ještě více rozběsnil. Teprve den poté co byl Al Chusajný předvolán spolu se starostou tak prohlásil před lidem, aby přenechali spravedlnost v rukou úřadů.

Když došlo k vyšetřování řady násilností, které propukly, Al Chusajný nebyl vyšetřovací komisí předvolán, ta jej pouze navštívila a on prohlásil, že jeho obvinění jsou stejná jako obvinění Ježíše, kterého Židé též odsoudili k smrti, což se nyní děje i jemu, přestože neustále hledá pokoj. Nátlak a sliby znovu přesvědčily Brity, že ponechání Al Chusejnýho v úřadě může situaci uklidnit, komise pak díky své servilnosti události nevyšetřila, a tak zůstal AL Chusejný očištěn.

Al Chusajný potom založil Ústřední pomocný výbor, který se zabýval pomocí těm Arabům, kteří byli během násilností nějak postiženi, velká část peněz byla zpronevěřena, obvinění byla tak závažná, že došlo k požadavkům nových voleb, proti muftýmu se postavil i starý vůdce jeho vlastního rodiného klanu Músa Kátb Al Chusajný, který jej obvinil ze zpronevěření rodiných peněz a z jejich přidělování svým blízkým, již předtím jej obviňoval z intrik. Obvinění z korupce provázelo i stavbu hotelu v oblasti Mamila a další jeho projekty.

Muftý se nyní zabýval tím, jak udělat otázku palestinských Arabů otázkou světového muslimstva, obrátil se na muslimské rady v Indii, Levanonu, Iráku či Zajordánsku. Indičtí muslimové například uspořádali Den Palestiny a vyslali k muftýmu delegaci, kterou přesvědčil, aby při jednání o Indii, kterého měli být účastni její delegáti v Londýně, nastolili otázku Zdi nářků, kterou chtěl získat též pod svoji neomezenou správu. Tyto snahy přerostly v přípravu celosvětového sněmu všech muslimů v Jerušolajimu. Velký muftý pro prosazení své myšlenky hodně cestoval, velikým odpůrcem byl například egyptský král, který se obával lidí, jimiž se muftý obklopil, především Šauchata Aliho s podezřením, že kongres se pokusí obnovit Otomanskou říši, přičemž obnovení chalifátu si právě on nárokoval pro sebe. Muftý egyptského krále navštívil a řekl mu, že se jedná o židovský výmysl. I přípravy kongresu provázela obvinění z intrik, korupce a zneužívání pravomoci a z diktátorských snah, opozice velmi tvrdě během příprav muftýho kritizovala, kromě kritiky z korupce tu byli obvinění ze zanedbávání svatých míst,  a to že během svých staveb nechal v tajnosti zničit hrob muslimských bojovníků, kteří bojovali proti křižákům. Egyptský zástupce nakonec přijel zopakoval tuto kritiku opozice proti muftýmu, tomu se sice podařilo sjezd zorganizovat, ale za opozicí již stála většina obyvatel a sjezd samotný tím byl značně poznamenán. Al Chusejný byl přesto zvolen předsedou tohoto shromáždění a jeho stálého výboru. Zúčastnilo se jej 130 delegátů z 22 zemí muslimského světa kromě Turecka, většinu výdajů zaplatila rada indických muslimů. Nicméně opozice uspořádala svůj vlastní kongres s tisíci delegáty a odmítla Chusajnýho kongres, jeho výýsledky a především jeho předsednictví.

Muftý roku 1933 vydal klatbu na ty, kdo by prodali pozemek Židům, a požadoval i od Britů, aby tento zákaz byl uzákoněn. Téhož roku po zvolení Adolfa Hitlera do funkce přichází do Palestiony nový říšský konsul Heinrich Wolf. Velký muftý je první, kdo jej přichází přivítat, a jak svědčí konzulovy zprávy do Berlína, zde se začíná jeho těsná spolupráce s nacisty, ihned ujistil nového konsula o podpoře nového režimu a podpoře nového uspořádání světa, k němuž v něm Německo může hledat vždy spojence. Wolf byl natolik upřímný, že píše do Berlína, že muslimští představitelé podporují „antidemokratické kroky nové vlády a doufají v jejich ropzšíření do dalších zemí“. Již při prvním setkání se zabývali společným bojem proti Židům. Muftý zorganizoval i konzulovo setkání s dalšími představiteli, kteří jej ujistili plnou podporou novému Německu. Muftý se zabýval tím, jak minimalizovat bojkot Židů proti Německu, ze kterého též nyní začaly proudit příspěvky do jeho kapsy. Z Itálie přišla finanční podpora ve výši několika milionu dolarů, což tehdy představovalo mimořádnou sumu, jako protislužba měla být otrávena voda v Tel Avivu, ale místo vyhlazení tohoto nového města se nakonec podařilo jen poškodit potrubí v nevelkém rozsahu.

Roku 1935 veliký muftý zakládá Arabsko-palestinskou stranu, do jejíhož čela jmenuje svého příbuzného Džimála Al Chusejnýho, tato strana vidí svůj vzor v NSDAP, a tak je vedena i její mládežnická organizace, která dokonce po nějakou dobu měla ve svém oficiálním přívlastku napsané slovo „nacistická“, spolu s tím získal pod svoji kontrolu další hnutí „Svatý džihád“. Roku 1936, kdy již plně ovládl nejvyšší muslimskou radu, vedl stále otevřeněji svůj boj proti Britům a proti židům, Britové se ale báli jej funkce zbavit, aby se do nepokojů nezapojily i další země, to již muftý otevřeně vyzýval k vraždám a organizoval i sebevražedné atentáty, ty směřovaly proti jeho politickým odpůrcům, většina jeho významných odpůrců byla zavražděna nebo uprchla ze země aniž by se britské úřady pokusily muftýho zastavit, nemluvě o vraždění Židů a rabování. Muftý začal připravovat povstání, jak uvádějí prameny bylo to možné jen díky štědré německé pomoci, vypuknutí střetů ukončily výzvy okolních arabských představitelů volajících po jednání. Na začátku roku 1937 přišla vyšetřovací komise, kterou AL Chusejný bojkotoval, před jejím odjezdem ji ale navštívil a požadoval samostatnost a vyhnání Židů. Místo s Brity udržoval muftý své styky s novým německým konsulem Hansem Dőhlem. Tehdy se Britové již pokusili muftýho zatknout, obklíčili celou čtvrť a pak vpadli do kanceláří, nicméně velikému muftýmu se již podařilo uprchnout do jeho domu ve Starém městě, který spojovala podzemní chodba s mešitou, kromě této chodby zůstal dům uzavřený a Britové místo opustili. Muftý se potom snažil získat na svoji stranu USA či Francii. Nedlouho poté se znovu musel schovat ve svém domě a podzemní chodbě, když byl zavražděn britský správce Galileje Adrus. Nejvyšší rada ovládaná muftým byla rozpuštěna a prohlášena za nezákonnou, muftý byl pak zbaven funkcí v nejvyšší muslimské radě, která též byla rozpuštěna, stále ale nebyl zbaven funkce muftýho. Muftý se před strachem z dopadení skrýval v podzemních chodbách na Chrámové hoře, kam se britové báli vstoupit, aby se nedotkli náboženských cítění. Muftý se mezitím pod falešnou identitou spustil z 20 metrů vysoké hradby na nestráženém mistě a byl přepraven do města Jafo, při své cestě na sever byl chycen Francouzi, ti jej ale po příslibu, že jejich kolonií jen prochází, pustili, ostatní členové jeho výboru byli mezitím deportováni na Seychelské ostrovy. Útěk muftýho byl doprovázen krvavými několikaměsíčními násilnostmi, které si získaly muftýho požehnání.

Jeho pobyt v Bejrůtu se protáhl na dva roky, na žádost Britů byl pod neustálým dohledem v domácím vězení přepychového paláce, odkud pomocí poslů a spojek řídil vraždění doma, nákup zbraní a nejrůznější kontakty se světem. Roku 1938, když se Německo začalo připravovat k Mnichovské dohodě, aby nerozzuřilo Brity a nevyvolalo jejich podezření, ukončilo svůj příliv finanční podpory a zbraní konfliktu v mandátní Palestině a spolu s tím došlo k jeho utišení, Německo odmítlo i muftýho osobní žádosti o obnovení pomoci.

Začátkem roku 1939 dostává muftý pozvání do Londýna k jednání u kulatého stolu, přijímá po podmínkou, že v palestinské delegaci budou pouze členové jeho výboru a žádný z jeho odpůrců, a že budou jednat pouze s vládou a nikoliv s Židy. Británie potom požádala Francii, aby povolila muftýmu obnovit v Bejrůtu politickou činnost pro potřebu jednání, tím znovu stoupl jeho vliv a moc zasažená porážkou jeho bojůvek.

Jelikož muftý byl znám svojí náklonností k Německu a Itálii, ve chvíli propuknutí druhé světové války žádalo ministerstvo války o jeho okamžité zatčení, ministerstvo zahraničí tomu ale zabránilo. Svoji situaci pochopil i muftý a po podplacení stráží se v přestrojení za ženu se zahalenou tváří vydal do Bagdádu. Předseda vlády Iráku jeho příchod přivítal a slíbil nevydat jej Britům, navíc mu vyměřil i finanční zdroje na jeho práci, jeho příchodem cítil, že dojde k podpoře iráckého pohledu v arabském světě a též nebude již kritizován za své kontakty s Brity. 2 procenta z platu všech iráckých úředníků nyní byla strhávána pro palestinskou věc. Peníze přišly i od politických stran a dobročinných spolků a navíc po vypuknutí války se obnovily zdroje z Německa a Itálie, které se již lstí zbavili Československa, středoevropské demokracie, která je mohla zastavit. Muftý peněz využil ke zkorumpování iráckých úředníků, mezi nimiž získal velký vliv a začal opět obsazovat i nejvyšší funkce svými lidmi. Roku 1940 vysílá poselství do Palestiny, aby zjistit možnosti pro další povstání, to již Britové uvažují o jeho zavraždění nebo alespoň únosu na Kypr.

Pokusil se vyvolat s podporou Němců povstání v arabském světě proti Britům především v Iráku a Egyptě, po vyhnání Britů chtěl vytvořit proněmeckou arabskou federaci. Za tímto cílem organizoval nepokoje a začal s přípravou povstání. Byl neustále v pravidelném kontaktu s nejvyššími představiteli nacistického Německa, kteří mu slibovali pomoc při všech jeho krocích. Dohoda mezi ním a Německem obsahovala i prohlášení, že židovská otázka v arabských zemích bude vyřešena stejným způsobem jako v Německu s podporou německé a italské vlády.

Roku 1941 země OSY dobyly Jugoslávii, Řecko a vstoupily do severní Afriky a zdálo se, že obsadí celý Blízký východ, tyto obavy byly tak velké, že když rabi Hercog chtěl povolení odjet z Británie do Palestiny, oznámil mu ministerský předseda Churchill, že Palestina padne, že se to jen nezvěřejnuje kvůli udržení morálky, ten mu na to odpověděl, že proroci mluvili o první a druhé skáze a ne o třetí a s touto důvěrou odjel. Muftý Al Chusajný, který se tímto proroctvím neřídil vycítil vhodnou příležitost pro připojení zbývajících arabských kolonií k nacistickému Německu. Tak vzniká v Bagdádu pokus o převrat Rašída Aliho, Al Chusajný uspořádal setkání mezi Rašídem Alim a generály, kteří viděli v muftým svého vůdce. Rašíd Ali Al Kiláný byl bývalý ministerský předseda a cítil vedle muftýho možnost návratu k moci. V tomto převratu bylo zapojeno i několik dalších lidí blízkých muftýmu z mandátní Palestiny. Po vítězství puče stoupla moc muftýho k vrcholu, jako představitele budoucího chalifátu, muftý potom vyzval muslimy k boji proti Britům, zbavení se jejich nadvlády a k pomoci nacistům. Úspěch muftýho podnítil i k opětovnému organizování povstání v Palestině a k organizování vraždění Židů. Mezi muslimy nechal roznášet svoje provolání opatřené hákovým křížem a Německo prohlašoval za spojence a ochránce islámu a Británii za jeho největšího nepřítele.

Britové se obrátili na židovskou organizaci ICEL s žádostí o sabotáž v Bagdádu, kde se vyráběly zbraně pro Německo a jejich spojence v oblasti, dalším cílem měl být únos nebo likvidace muftýho, když však Britové obsadili znovu Irák, muftý tam již nebyl. Po porážce Rašídova nacistického puče roku 1941 uprchl muftý do Íránu, ze své prohry obvinil irácké Židy, které nazval pátou kolonou, jelikož všichni byli dle jeho slov britskými špióny. Ještě za svého pobytu v Iráku škodil Židům jak mohl, jednu z nejznámějších akcí provedl, když zorganizoval rozsáhlý pogrom, při němž bylo zabito 179 Židů a vyrabováno 586 obchodů a skladů.

Německo pozvalo muftýho z íránského exilu přímo do říše, Turecko mu však neudělilo vstupní vízum pravděpodobně na nátlak Británie, ta pro něj dokonce vyslala komando, ale muftý se ukryl na japonském velvyslanectví v Teheránu, dopravil jej tam italský diplomat, a to několik minut předtím, než pro něj přišla íránská policie. Během 23 dnů jeho ukrývání na velvyslanectví, aby změnil svoji identitu, držel dietu, během níž zhubl skoro polovinu svojí váhy, nakonec si ostříhal vousy a obarvil vlasy a místo svého hábitu si oblékl evropský oblek, takto byl potom propašován na italské velvyslanectví.  Po obsazením Íránu spojenci a vypovězení jeho diplomatických styků se státy OSY dochází k italské akci na muftýho záchranu, pod falešnou identitou se dostává až na hranice Sovětského svazu propuštěn britskými i íránskými úředníky, Sovětům se zdál ale podezřelý jeho nový pas a po několikahodinovém zadržení byl vypovězen do Turecka a odtud se již dostává do Itálie, tehdy oznamuje italský rozhlas radostnou zvěst o jeho záchraně.

Zde se mu dostalo státnických poct, výměnou za slib samostatného panarabského státu nabídl nacistům Suezský průplav, křesťanská posvátná místa a Levanon. Italská vláda jej hostila v luxusní vile a byl přijímán jako zástupce spojenecké země se všemi poctami italskými pohlaváry včetně Benita Mussoliniho, se kterým se shodli na tom, že pro Židy nebude žádného místa ani v novém arabském státě, ani v Evropě. Kromě přístupu ke stranickým špičkám obdržel opět velké přísuny peněz a přístup k rádiu, kde pronášel svoje projevy. Nyní již chybělo jen získat potvrzení Německa pro tyto plány, návrh sepsaný muftým a jen drobně upravený italským ministerstvem zahraničí byl Itálií potvrzen a předán německému velvyslanectví ke schválení.

Tím byla otevřena cesta k setkání s Hitlerem a cestě do Berlína, byl přijímán nejrůznějšími pohlaváry a Německo s malými změnami odsouhlasilo muftýho plán a zavázalo se též provést Beseitigung – likvidaci židovské národní domoviny. Podporu plánům na společné schůzce vyjádřil i nacistický ministr zahraničí Ribentrop, své schůzky v Evropě vedl muftý francouzsky. Při schůzce s Hitlerem však potřeboval tlumočníka, během schůzky nabídl muftý Hitlerovi vybudování muslimských legií v německé armádě pro naplnění společného cíle. Hitler muftýmu oznámil, že nyní nemůže prohlásit plán arabského státu, jelikož by tím vehnal vládu ve Vichy, která tím přijde o své kolonie, do náručí Británie a musel by do těchto kolonií poslat armádu, kterou potřebuje na východě, ale ihned po dobytí Kavkazu vydá toto vyhlášení a plán bude proveden, muftý potom bude prohlášen za vůdce všech Arabů. Kromě nejrůznějších detailů se domluvili i na likvidaci všech židů v arabských zemích žijících tam pod patronací Britů. Hitler potom řekl Bormanovi, že veliký muftý je jako anděl,  fotografie ze schůzky se potom staly součástí Německé propagandy.

Nebyla to jeho jediná návštěva v Berlíně, ale zbytek války prožil v Itálii a roku 1942 se začal zabývat verbováním muslimů na pomoc Německu, tito dobrovolníci potom sloužili v muslimských SS wafen, v Německu pro potřeby muftýho zřídili dokonce samostatný úřad Das Arabische Büro: der Grossmufti, vojáci byli verbováni z muslimů v Bosně, Albánii a Bulharsku, dále sem potom přišli i někteří zajatci z britských jednotek, muftý tyto jednotky často navštěvoval a zachovala se celá řada fotografií, z rádia potom muftý podněcoval muslimy k povstání, promlouval dokonce i k muslimům v Americe. K dispozici měl 6 rádiových stanic a hlásil v nich tvrdý antisemitismus, obvinoval Židy ze všeho zla na světě a vyzýval k jejich úplné likvidaci zrovna jako k boji proti Britům a k pomoci nacistům. Využil i své vztahy s indickými muslimy, promlouval k nim, podněcoval k povstání  a dokonce vybudoval Freiwillige Indische Legion, když roku 1943 tato legie byla poslána do Francie, přišel podpořit jejich bojového ducha. Své služby nabídl i Japoncům, islámská armáda z kolonií a povstání by mohly pomoci Japoncům v bojích OSY proti spojencům. Pomohl i vytvořit zvláštní bálkánské jednotky SS, které se zúčastnili vyhlazení balkánských Židů. Bosenské jednotky Chandžár byly nasazeny proti partyzánům v Jugoslávii a jako strážci v Maďarsku, v Chorvatsku pomáhaly chytat Židy a v Bosně prováděly obecnou genocidu. Muftý pro své vojáky sepsal i brožuru Islám a židovství, kde dokazuje, že jen likvidace všech Židů přinese světu mír. Mnoho členů těchto jednotek se zapojilo do boje proti Židům po válce v jejich boji za nezávislost. Muftý se po ceĺou dobu války staral o to, aby Židé byli zabíjeni a protestoval proti jakékoliv možné humanitární akcí a odchodu některých z nich kvůli nebezpečí, které jim hrozí, jelikož by mohli ovládnout zbytek světa a pokračovat ve válce, kterou rozpoutali, je známo několik případů, kdy Židé, kteří meli možnost odejít, byli na jeho žádost skutečně zadrženi a poté zavražděni, o konečném řešení pak mluvil se samotným Himlerem, jen díky svým intervencím má na svědomí 400 000 Židů.

Roku 1943 se muftý snažil vybudovat muslimský stát v Bosně a Hercegovině a vytvořit další muslimské jednotky na severu Kavkazu, organizoval i nábory Tatarů a jeho vojáci potom po boku Němců bojovali proti Sovětům, ale opět i ze zajatců z Azerbadžánu a dalších muslimských zemí Sovětského svazu. Důstojníky všech těchto jednotek školil sám muftý ve středisku u Drážďan. Muftý i navrhl několik operací na bombardování Židů v Palestině, většina z nich byla ale z vojenských důvodů odmítnuta, některé ale byly provedeny jako operace Atlas, kdy Němci u Roš Ajin měli otrávit zdroj vody a vyvraždit tak Židy v Tel Avivu. Muftý se velmi věnoval i propagandě a v Berlíně otevřel Arabský úřad pro studium židovské otázky, jehož cílem bylo poučit se od Němců o konečném řešení a přeložit antisemitskou propagandu Německa do arabštiny. Al Chusajný vedl i boj o vůdce všech Arabů s dalším pronacistickým vůdcem Rašídem Alim, v tomto boji jej oslabily mnohé neúspěchy jeho jednotek, při ústupu OSY v Severní Africe navrhl vyhlášení samostatného arabského Mugrabského, státu jenž bude bojovat po boku Německa, ani v tom muftý neuspěl, finanční podpora muftýmu však byla veliká, jeho plat byl 50 000 marek měsíčně, zatímco feldmaršál měl plat 26 000 za rok, muftý ještě dostával plat na osobní výdaje dalších 80 000 marek měsíčně, Německo zajišťovalo muftýmu pro jeho „potěšení“ i mladé a pěkné Němky.

Konec války zastihl velkého muftýho v Berlíně, prvně mu bylo nabídnuto, aby uprchl v ponorce, ale nakonec se rozhodl pro útěk do Švýcarska, které ohlásilo, že je ochotné přijmout nacistické uprchlíky, když se mu podařilo díky Němcům do Švýcarska dostat, byl jeho azyl odmítnut, jelikož jeho jméno bylo mezi 32 těch, jež byli označeni za nežádoucí. Při návratu do Německa se ocitl ve francouzské okupační zóně, v Kostnici byl zatčen a odvezen do Paříže. Židovětí vojáci jej chtěli zabít, ale rabíni je varovali před pomstou, která může stát život tisíce Židů v arabských zemích, navíc muftý bude brzy stejně odsouzen k smrti za válečné zločiny. Ve Francii byl muftý sice pod přísnou kontrolou, ale měl k dispozici dům se služebníky a dokonce s vlastním kuchařem. Francie doufala, že si jeho prostřednictvím vylepší své postavení v arabských koloniích, a tak získal přepychovou vilu, obrněný vůz a své vlastní strážce, též se mohl stýkat s libovolnými osobami. Takto tento jeden z největších nacistických zločinců unikl spravedlnosti pozemského soudu. O jeho vydání žádala například Jugoslávie, mezi obviněními bylo vyhlazení celých vesnic, žádosti Egypta a arabské ligy nakonec vedly Jugoslávii ke zrušení žádosti, Tito se prý obával, aby jako pomstu arabské země nepodporovaly jugoslávského krále v exilu. A zde začíná nová vlna ústupků, roku 1945 je propuštěn muftýho bratranec a je obnoven rozpuštěný výbor v Palestině, v jehož čele zůstává muftý.

Roku 1946 se muftý dostává z Francie a je přijat jako vážený host v Egyptě, Arabská liga mu připravila přivítání se státními poctami, muftý potom poděkoval ministru zahraničí Francie za jeho pohoštění ve Francii. Přesídlil do Alexandrie, odkud dál řídil svoje intriky a pletky, Arabská liga zřídila Výbor pro Palestinu a on se stal jeho předsedou. Zprávy o jeho návratu vyvolaly v Palestině další nepokoje. Během války Židů za nezávislost muftý znovu dával dohromady armádu, jejím základem byli členové SS, kteří uprchli před spravedlností do arabských zemí, též vyvinul všechen svůj vliv a co největší zapojení co nejvíce zemí do války proti Židům, objevuje se v Levanonu i v Damašku, dohlíží, aby zbraně dostali pouze jeho věrní a dohlíží na velitele oddílů a udržuje s nimi kontakt. Nicméně Arabská liga se od něj odvrací a chce jej od bojů odradit, když armády Arabské ligy vstoupily do Azy, aby tam zvolily vládu, měl muftý zakázáno opustit Egypt, jako vždy se nmu podařilo objevit se na konferenci a místo jeho odstavení se dostává do čela celopalestinské vlády. Jordánský král, který si též začal území nárokovat, se proti muftýho vládě postavil za podpory Británie a USA. Jordánsko dokonce nařídilo odzbrojení všech muftýho jednotek pod okupací Arabské ligy, to vyvolalo dlouhou vnitřní roztržku. Během židovských úspěchů uprchla paletsinská vláda do Egypta a v Jerušolajimu jmenoval jordánský král za muftýho Al Chusejnýho velkého odpůrce., jeden z AL Chusejnových lidí potom na Chrámové hoře v Jerušolajimu jordánského krále zavraždil.

Veliký muftý nezahálel ani v Egyptě, nový režim se na něj díval se stále větší nedůvěrou, stál zde v pozadí lidí stojících za pokusem o státní převrat, především jeho přátelství s představiteli Muslimského bratrstva vyvolávalo stále větší nedůvěru egyptské vlády, po pokusu o atentát na prezidenta Násira Muslimským bratrstvem nastala mezi prezidentem a muftým velká roztržka, ta se prohloubila po jisroelském vítězství roku 1956, kdy muftý musel Egypt opustit, jeho palestinská vláda zde zůstala ještě další tři roky bez jakéhokoliv vlivu či podpory. Před svým odchodem zde ještě stihl ovlivnit Jásira Arafata. Odešel do Levanonu, kde se těšil podpoře Iráku, s jehož pomocí vybudoval nový plán na osvobození Palestiny a zničení Židů, irácko-muftýho deklarace potom byla jako předloha pro vyhlášení OOP, kterému se však muftý postavil a nenechal se usmířit ani nabízenými funkcemi. Arabská liga potom podpořila OOP a zbavila jej všech funkcí. Muftý, který naopak toužil nejen po Jisroeli, ale i po celém Jordánsku, se rozhodl Jordánsko uznat a učinit z něj spojence v boji proti OOP, které rozpoutalo v Jordánsku teror, muftý tehdy dostal povolení vstupu do Jordánska, navštívil Jerušolajim, setkal se s králem a opět dostává vilu ke svým službám.

Smrt jen zastihla v Levanonu v americké nemocnici, představitelé OOP, kteří jen několik dní předtím se s ním odmítli sejít, přišli truchlit na jeho pohřeb, tři dny po jeho smrti vyplundrovali jeho vilu křesťanské milice, které i zabavily jeho archív. Tak skončil největší nepotrestaný nacistický zločinec.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář