Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Historie » Sovětský boj proti imperialismu a Židům

Sovětský boj proti imperialismu a Židům

Autor Jindřich Čech

Izrael zveřejnil, že předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás byl v osmdesátých letech agentem sovětské KGB. Důkazy se našly v archivu, který v roce 1992 propašoval z bývalého Sovětského svazu do Británie archivář KGB Vasilij Mitrochin. Po čase byly dokumenty zpřístupněny a vysvítá z nich, že Mahmúd Abbás měl přezdívku KROTOV, „krtek“, a v roce 1983 působil jako agent KGB v Damašku. Abbásovým řídícím důstojníkem v Damašku byl Michail Bogdanov, který je dnes zmocněncem Vladimira Putina pro Blízký východ.
Informace se také shodují s detaily od dalšího zběha, generála tajné služby a šéfa rozvědky Rumunska Iona Mihaie Pacepy, nejvýše postaveného dezertéra ze sovětského bloku, který v roce 1978 získal azyl ve Spojených státech. Podle něj s KGB i s rumunskou bezpečnostní službou úzce spolupracoval i palestinský předák Jásir Arafat a KGB cvičila členy jeho Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Cvičiště a střelnice palestinských teroristů byly i v Československu, včetně Prahy, jak je dnes už známo. V 60. letech 20. století probíhal v ČSSR výcvik asijských a afrických teroristů pod vedením první správy ministerstva vnitra (politické rozvědky). To však skončilo likvidací Pražského jara v roce 1968. K dalšímu obnovení kurzů došlo v roce 1975 a výběr kandidátů byl zaměřen zejména s ohledem na podporu tzv. národně osvobozeneckých hnutí a to zejména asijských a z řad Palestinců.
Z důvodu nárůstu počtu frekventantů těchto kurzů (které vybíralo mezinárodní oddělení ÚV KSČ) došlo k 1. květnu 1982 ke vzniku Ústavu zahraničních studií Vysoké školy SNB v Zastávce u Brna. Zde neprobíhal výcvik samotných teroristů (tedy jedinců provádějících akce), ale lidí zajišťujících podporu (velitelů, plánovačů, spojařů, členů ochranek atd.). Kvůli uzavřenosti ČSSR mohlo mnoho teroristů pobývat v Československu bez obav z prozrazení.
Podle Pacepy měl Sovětský svaz na svědomí destabilizaci celého Blízkého východu. Sověti se v roce 1972 rozhodli obrátit celý islámský svět proti Izraeli a Spojeným státům, protože „vždycky považovali antisemitismus a antiimperialismus za bohatý zdroj antiamerikanismu“. Koncem šedesátých let „vymysleli“ i novou formu boje proti Izraeli – terorismus. Pacepa také jmenoval dlouhou řadu útoků, které KGB sponzorovala. Kromě jiných k nim patřil atentát na Ben-Gurionově letišti v Tel Avivu v roce 1972, na telavivský hotel o tři roky později nebo na civilisty v Jeruzalémě v roce 1978 – jen tyto tři akce si vyžádaly 62 mrtvých. KGB podporovala i první intifádu, jejíž teroristické útoky připravily o život 160 Izraelců. Navrhla také únosy letadel – podle Pacepy se k tomuto nápadu hrdě hlásil generál KGB Alexander Sacharovskij. Jen v roce 1969 unesla OOP 82 letadel na celém světě.
KGB přišla i s názvem „palestinský lid“ pro Araby žijící před vznikem Izraele v britské mandátní Palestině, kteří – jak svého času potvrdil syrský prezident Háfiz Asad – si do té doby říkali „občané Velké Sýrie“. „Palestinský lid“ se poprvé objevil v roce 1964 v preambuli nově vzniklé Organizace pro osvobození Palestiny, která byla rovněž výtvorem Sovětů. Ti v šedesátých a sedmdesátých letech zakládali osvobozenecká hnutí po celém světě, včetně Revolučních ozbrojených sil Kolumbie s pomocí Fidela Castra nebo Národní osvobozenecké armády Bolívie za asistence Che Guevary.
Podle Pacepy byla tehdy největší a nejbohatší teroristickou skupinou na světě OOP a Arafat byl na KGB a satelitních státech sovětského bloku zcela závislý, pokud šlo o zbraně, peníze, výcvik, logistickou podporu i řízení. KGB také padělala Arafatův rodný list a změnila mu místo narození z Káhiry na Jeruzalém. Udělala z něj zaníceného marxistu, vycvičila ho a pomohla mu vyvinout propagandistickou taktiku, která prezentovala Palestince jako utlačovaný lid bez domova. S pomocí KGB se stal Arafat otcem moderního terorismu. Ještě dál podle Pacepy posunul Arafatovu strategii Leonid Brežněv, který navrhl, aby se Arafat oficiálně zřekl násilí, a získal si tak západní svět. I tato taktika skvěle fungovala a udělala z Arafata jednoho z nejúspěšnějších agentů KGB – přinesla mu miliardy dolarů i Nobelovu cenu míru.

Nejefektivnější teroristickou operací poloviny sedmdesátých let o které byla předem KGB podrobně informována Haddádem se stalo přepadení schůzky ministrů ropného průmyslu zemí OPEC, jež v prosinci provedla ve vídeńském sídle OPEC skupina zvláštních operací PFLP. Zůčastnili se ho palestinští a němečtí ozbrojenci které vedl Iljič Ramirez Sánchez – Šakal Carlos, student z moskevské Lumumbovi univerzity národů.. Carlos se k Palestincům připojil v Jordánsku a později se stal hlavním z nájemných vrahů v Londýně a Paříži. Údajně stál také za únosem francouzského dopravního letadla do ugandského Entebbe v roce 1976 a měl být zapleten i do výbuchu ve francouzském kulturním středisku v západním Berlíně v roce 1983. Carlos byl nebezpečný terorista hledaný Interpolem a policíí mnoha států. Měl ale své zázemí, kam na něj nikdo nedosáhl. Když mu teklo do bot, schovával se pod ochranou Stb v Československu, v Maďarsku, Rumunsku, NDR nebo přímo v Moskvě. Podle MV ČR byl v ČSSR oficiálně dvakrát, koncem sedmdesátých let a krátce i v roce 1986, jiné zdroje hovoří o mnohem častějších návštěvách. Odtud vyrážel na své akce, Po mnoha letech skrývání byl dopaden 14. srpna 1994 v súdánském Chartúmu francouzskou tajnou službou. Byl odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za vraždu dvou francouzských policistů a trest si odpykává ve vězení ve Francii. Carlosův šéf, agent KGB Haddád také nezahálel. V září 1974 navštívil Moskvu a Brežněv schváli dodávku speciálních technických prostředků pro Haddáda, což byly zbraně v ceně 50 tisíc dolarů a také 30 tisíc dolarů v hotovosti. KGB navázala styk i s dalšími dvěma teroristickými organizacemi které se zvláště vyznamenaly při útocích na izraelské cíle což byli židovští civilisté. Byla to skupina Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFLP), kterou vedl Nájif Hawátma (krycí jméno INŽENĚR) a skupina Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP- Gc) která se odtrhla od PFLP a které velel bývalý důstojník syrské armády Ahmad Džibríl (krycí jméno MAJOROV). V průběhu dalších dvou let utrpěl Haddád dvě zdrcující porážky a KGB jej přesto neodepsala, právě naopak. V červenci roku 1976 unesli jeho teroristé na ugandské letiště v Entebe airbus společnostiAir France s více než stovkou Izraelců na palubě. Při mimořádně odvážné akci však izraelské komando rukojmí osvobodilo a teroristy zabilo. Boeng 737 společnosti Lufthansa byl v říjnu 1977 unesen do Mogadiša a jeho 86 cestujících vzato jako rukojmí. kapitána letadla teroristé zavraždili. Letadlo vzali útokem západoněmečtí výsadkáři a cestující osvobodili. Deset Haddádových teroristů se zůčastnilo tříměsíčního kurzu na Institutut Rudé zástavy 1. hlavní správy KGB (později Andropopův institut), jehož součástí byl výcvik ve špionáži, kontrašpionáži, vyslýchání, sledování a sabotážích.Haddád sám projednal v Moskvě s vedoucím 1. správy Vladimírem Grigorjevičem Krasovským a jeho zástupcem A. F. Chlystovem další směřování operací a opět dostal další zbraně, deset pistolí Walther vybavených tlumiči a 10 tisíc dolarů. V té době už Carlos operoval nezávisle na Haddádovi. Ten požadoval aby při přepadení sídla OPEC Carlos popravil sauskoarabského a iránského ministra, Carlos je ovšem propustil za tučnou částku. Haddád zemřel v roce 1978 v NDR na krvácení do mozku a Carlos založil novou skupinu kterou pojmenoval Organizace arabského odboje a k níž patřili syrští, libanonští, západoněmečtí a švýcarští rdikálové. KGB se ovšem nechtěla kompromitovat spoluprací s tak známým zločincem a řídila jej prostřednictvím svých vazalských organizací jako byly ta východoněmecká a československá. Carlos dostal povolení si zařídit základny ve východním Berlíně a Budapešti. Nakonec se stal krajně nespolehlivým a byl vypovězen a přestěhoval se do Sýrie.

Carlos byl skutečnou mezinárodní hvězdou a proslavil se natolik, že se k němu Rusové nakonec nechtěli znát i když jej tajně podporovali nepřímo dál. Tento muž byl prvně student Lumumbovi univerzity národů v Moskvě jeho celé jméno bylo Iljič Ramírez Sanchéz známější byl však pod jménem Carlos či Šakal. Ovšem tak daleko aby jej Rusové řídíli osobně, přece jen nezašli. Na to měli spolehlivého agenta MUDr Wádí Haddáda (krycí jméno (CHUTOR, později NACIONALISTA) odpovědného za vývoz palestinského terorismu do Evropy a šéf zahraničních operací marxisticko-leninské Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP). Byl to Haddád který vymyslel novou strategii únosů letadel a teroristických útoků na sionistické cíle v Evropě za souhlasu a podpory KGB. Od Rusů také dostával zbraně a značné finanční částky. Haddád prohlašoval: Zabít Žida někde daleko od bitevního pole je účinější než zabít stovky Židů v boji. Ovšem základem tohoto prohlášení bylo patrně to, že zabíjet nevinné a nic netušící lidi bylo přece jen lehčí než se postavit armádě či Mossadu čelem. KGB byla ve styku s tímto teroristickým vrahem při spoustě únosů a útoků na židovské cíle které PFLP provedla v evropských hlavních městech v průběhu následujících let. první únos který haddád zorganizoval byl únos letadla izraelských aerolinií v červenci 1968 a jeho vynucené přistání v Alžírsku. Andropov věděl že v těchto případech nepadne na KGB ani stín podezření a v květnu 1970 oznámil Brežněvovi: „Povaha našich vztahů s W. Haddádem nám umožňuje do jisté míry řídit externí operace PFPL, ovlivňuje je způsobem příznivým Sovětskému svazu a také provádět aktivní opatření podporující naše zájmy prostřednictvím zdrojů této organizace při zachování nezbytného konspiračního utajení“.“ Jinými slovy. vraždy, únosy a jiné terorristické akce které prováděli Palestinci byly organizovány na Lubjance.

Hádád, mimo jiné i agent KGB,byl zapojen i do operace když KGB začala zásobovat zbraněmi palestinské teroristy. Hadád měl zbraně převzít za sovětské lodi nedaleko Adenu. Na oplátku měl se svou skupinou unést amerického diplomata z velvyslanectví v Bejrutu a předat jej Sekci F damašské rezidentury KGB. Na rozkaz ministra obrany maršála Ustinova byly zbraně pro Haddáda naloženy ve Vladivostoku na loď Kursograf, špionážního plavidla tichomořské flotily. Celou akci dozoroval S. M. Grankin z oddělení V. S Haddádovým člunem se loď setkala na 12° 34´ sš a 45° 12´vd v 21 hod. místního času. Dodávka obsahovala 50 západoněmeckých pistolí,(10 s tlumiči) a 5 000 náboji, 50 kulometů MG-Z1 s deseti tisíci náboji,5 britských samopalů typu sterling s 36 tisíci náboji, 50 amerických samopalů AR – 16 s 30 000 náboji a miny s radiem řízeným odpalováním. Jsou známá jména všech sovětů, kteří se na této operaci (Vostok) podíleli a to díky jejich vyznamenání.

Haddád jako prodloužená ruka KGB se také pokusil o únos zástupce šéfa libanonské úřadovny CIA a jeho převoz do Sovětského svazu, tato operace se jmenovala VINT. Rusové dobře věděli že podezření padne na Palestince, účel únosu znal jen Haddád a důstojníci KGB zapojení do operace. Tahle operace se sice nezdařila ale mnoho jiných operací proběhlo úspěšně. Jeden z únosů provedlo komando PFLP v jehož čele byl Ahmad Junís známý též jako Abú Ahmad. Ten byl důvěrným kontatkem KGB. V jeho osobě se KGB podílela na mnoha dalších únosech které Junís provedl, např. únosu profesora Hona Kordy o němž se KGB mylně domnívalo že je důstojníkem CIA. Ten při krutých výsleších spáchal sebevraždu. Fiaskem také dopadl plán únosu čtyř letadel směřujících do New Yorku a jejich odklonění na tajné letiště v Jordánsku. Při pokusu o únos byl terorista Arguello zastřelen a známá teroristka Chálidová přemožena cestujícími a vydána policii na letišti Heathrow. Dalším útokem bylo napdení izraelského tankeru dvěma útočníky které KGB pojmenovala nám známými jmény ČUK a GEK.Z rychlého člunu bylo vypáleno na tanker devět raketových střel, ale následující požár se povedlo uhasit. ČUK a GEK uprchli. Popis všech atentátů které provedli Palestinci pod patronací KGB by zabral několik stran. Haddádův život pobíhal podle pořekadla „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Ve svém bejrůtském bytě měl schůzku a při ní zasáhlo jeho byt šest v sovětském svazu vyrobených rakettypu „kaťuša“, nicméně přežil. Tento MUDr. Haddád byl řídícím důstojníkem již dříve jmenovaného Carlose a tím se kruh zdaleka neuzavírá.

Autor: MFS
Štítky

Napsat komentář