Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Recenze, úvahy » Pomoc svobodným matkám ano či ne nebo úplně jinak

Pomoc svobodným matkám ano či ne nebo úplně jinak

Trochu se v poslední době rozproudila diskuze o matkách samoživitelkách. Jelikož mě tento problém také zaměstnává, rozhodl jsem se též přilít trochu oleje do ohně. Tato diskuze je obtížná v tom, že téměř vše, co se k tomu dá napsat, je v nějakém konkrétním případě pravda. Na druhé straně je však zapotřebí nějak tuto pravdu zevšeobecnit.
Čeho jsem si během své letité práce všiml, je ničivost pomoci v manželských vztazích. Nejdřív  odbočím a v této fázi vynechám především případy, kdy  partner je například takový, že na mé přednášce, při níž jsem uváděl jeden konkrétní případ, jeden žák vstal a řekl, že takového manžela jsme měli zabít.  Vynecháme také všechny případy, kdy je rozvod vysvobozením, potom se k nim opět vrátíme.
Dnešní doba vychovala generaci neschopnou řešit životní problémy, která neví co je to kompromis, obětování se, podpora druhého (i v myšlenkách), věrnost a schopnost snášet nejenom problémy, ale i rozmrzelost. Moderní doba vytváří místo rodiny „soužijící“ jedince obývající společný prostor, mající sice hodně společného, ale každý má svůj vlastní svět a monitor.
A teď ten můj olej… Za této situace vidina sociálních dávek pro matky samoživitelky vytváří v některých ženách představu, že rozvod jí pomůže oprostit se od jejích problémů a místo nepochopení zvolí samostatnost. Tento pocit jí dává možnost neustupovat, nehledat, nesnažit se a místo toho spravedlivě muže za jeho chování potrestat. Samozřejmě, že i když by ve skutečnosti ráda vztah spravila, snižují se možnosti, že se tak stane natolik, že se můžeme dostat až do oné kategorie, kdy je rozvod vysvobozením.
Ano, sociální dávky mohou být jedna z příčin rozvodu. Ne, že by se ženy rozváděly kvůli nim, i když jeden takový případ jsem v jisté fázi řešil.  Tehdy sociální pracovnice nabídly ženě, že dávky a vdovský důchod jsou pro ni výhodné, ať se tedy rozvede. Stane se v tom případě nezávislá na manželovi a případně mohou mít třeba tajný církevní sňatek, nebo žít spolu jen tak.  Naprostá nesmyslnost řešení případu, který skutečně skončil neochotou ženy, ukazuje nejenom problém, ale i jeho řešení.
Řešením není sebrat peníze matkám – samoživitelkám, které jsou podobně jako jejich děti obětmi nezaviněné situace, ale poskytnout silnou podporu mladým rodinám.  Třeba formou úlev na daních, různých výhod pro zaměstnavatele, investicemi do škol, pomocí v problémech s bydlením… a všude tam, kde má k tomu stát kompetence. Tyto způsoby podpory jsou tou nejlepší investicí do budoucnosti, jakou stát může udělat. Mít rodinu a děti musí být pro mladé lidi vždy výhodnější, a proto musí být podpora ze strany státu – nejen mít možnost sehnat pro děti oblečení správné velikosti, ale i zajistit prostředky k jeho zakoupení, nečekat pouze na trh, ale podporovat a motivovat.
Podporuji pomoc svobodným matkám a i zálohované výživné.  Je ale důležité, aby to byl vždy výjimečný krok, a tak to musí být nastaveno i v zákonech.  Tak musí být nastavený systém prorodinné politiky, a tak se musí chovat i sociální pracovnice, soudci či psychologové. Prvních pár kroků v tomto směru bylo uděláno, ale je zapotřebí udělat mnohem zásadnější změny, aby byla vždy jednoznačně zvýhodněna rodina. Ano, jsou z nejrůznějších důvodů i muži, kteří se starají sami o děti, většinou je v této situaci ale žena, která má navíc menší možnosti výdělku a ať již vlastní nebo cizí vinou, automaticky je těhotenstvím s dítětem spjata právě ona, přestože je tím slabším, není to náhodou, je to dar, nejen dar života, ale i dar rozhodovat a řídit se rozumem a podřídít se zodpovědnosti. Mnohdy je žena obětí, ale i nadále jí zůstává tento dar.
Současně je proto též nutné citlivě pomoci těm, kteří potřebují ochranu před manželským vztahem, jenž se změnil v utrpení. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, ve světě Stvoření totiž společná forma není natolik samostatná, aby mohla přijmout odlišné tvary odlišné existence. Muž a žena jsou vlastně jednou spolubytostí (persona), teprve ve světě Utváření je žena oddělena od muže a v našem světě dostávají i hmotné tělo. Onen duchovní základ je ale táhne k sobě, takže nejrůznější náhodné události jsou jenom důsledkem oné duchovní síly a Božího řízení, aby se odloučený pár setkal. Jak se svým životem dále naloží, je v jejich rukou. Někdy se potkat nemohou, jelikož soužití s daným partnerem je nemožné, protože třeba zemřel apod., nebo jeho duchovní poničení znemožňuje soužití s ním, jako například drogová závislost. Je to ale pouze malý zlomek případů, kdy je potom hledána zázračná forma soužití a spojení náhradních partnerů, kteří k sobě jinak nepatří.
Tóra nás učí o rozvodu. Ten je někdy nezbytný, ale musí býti vždy výjimečný. Aby takovým byl, je zapotřebí podpora rodiny nejenom ze strany zákona a státních institucí, což je důležité, ale hlavně duchovní a morální obroda národa. Zde má svou úlohu každý sám; zdali ten, koho jako dar vedle něj Bůh stvořil, oplatí darem sebe sama, nebo zda-li tento dar rozbijí – kvůli jeho chybám, které jsou často zrcadlovým efektem. Je to ale i úloha televize, tvůrců filmů a autorů knih. Aby se stali průkopníky normálního vzoru života, zrovna jako pravdy.
A nyní trochu Čechoslovakismu: spojení obou zemí by poskytlo příležitost od základu znovu předělat všechny zákony, a vytvořilo tak větší a širší prostor nejenom ke svobodnému podnikání, ale i pro rodinu a pro život.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář