Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Nezařazené » Novodobí Biľakové

Novodobí Biľakové

Během včerejška jsme se ponořili do vzpomínek na okupaci vojsky Varšavské smlouvy a na pokřivené osudy z období normalizace včetně obětí na životech, tak jako to udělali demokratičtí Čechoslováci na fotografii. Tyto pocity jsou tak jasné, že pronikají napříč celou společností v Československu, a proto mnohé možná překvapí, že jsou i lidé, kteří si s námi oběti invaze nepřipomínají, nýbrž vzpomínají na zlaté časy okupace a truchlí nad odchodem sovětských vojsk jakoby nebyli ze země, kde byly napáchány nesčetné zločiny včetně ztrát na životech, ze země, která se z první desítky nejprůmyslovějších zemí dostala na jejich chvost.

Přestože místopředseda KSČM Skála je usvědčován archívy StB, že dle vlastních slov, patřil k těm málo lidem, kteří okupantům pomáhali od prvních chvil a invazi vítali, když nemá tu sílu se omluvit, alespoň své dřívější výpovědi popírá. Jsou však takoví, kteří dnes podobný názor hájí zcela otevřeně.

V běžném životě je prakticky neuvidíte, jejich názory jsou tak šílené, že je většinou skrývají nebo alespoň výrazně korigují, a tak kromě některých náznaků na veřejnosti, že připomenutí této pravé tváře komunismu jim není po chuti, se dovídáme plnou pravdu na sociálních sítích, kde jsou celé skupiny s desítkami příspěvků a stovkami komentářů, kde vy všichni co jste si vzpomněli, jste otevřeně mnoha komentáři označeni za vlastizrádce, kolaboranty a zaprodance vrahů. Jména těch, kdo toto datum veřejně připomínají, budou zaznamenána pro pozdější trest.

Ano chci zas rok 1968, hlásá malý obrázek, bolo to naše šťastie – pokračovanie v mieri, reaguje jiný komentář. Ešte budeme prosiť Rusko, aby nás oslobodili, ako v 1968 roku, uvažuje další diskutér a dodává, každý normálny vie, že vďaka príchodu bratov Rusov sme prežili 21 rokov v mieri a pokoji, bez chudoby a útrap, ktoré dnes prežíva drvivá väčšina poctivo pracujúcich. Nebo – Ďakujem vojskám Varšavskej zmluvy, že nás zachránili od americkej kontrarevolúcie, píše dojetý Peter a s díky dodává, aspoň časť života som prežil v kľude, v slobode, v sociálnom štáte. Jasný názor má i Borya, invaziou to nazývajú len zlodeji a podvodníci, ktorých komunisti špecifikovali a zatvárali do väzenia… rovnako lenivci, ktorí nechcú pracovať a priživovať sa… tí za socializmu neexistovali zďaleka v takej miere, ako dnes. Tato pomoc byla, jak říká Emil, oddálením rozkrádání a zničení všeho, co lid vybudoval, a těší se již na nové brzké osvobození.

S velkou radostí se zde setkává nízká účast na vzpomínkových akcích a připomínají se útoky proti osvoboditelům, které vyprovokovaly střelbu. Jak brzy po události je již možné bezostyšně lhát bez diktatury jen na základě svobody slova, tak jako vidíme zpochybňování holokaustu, tak se zde setkáváme s naprostým zpochybňováním událostí v Československu. Všichni, kdo nějakým způsobem cítí ono trauma dodnes, což je nadále většina Čechoslováků ani netuší, že na jejich rány je sypána sůl tím, že jsou označováni za zrádce, že jejich trauma z toho, že věřili špatným vůdcům, kteří byli na straně nepřítele a nyní jsou označováni za kontrarevolucionáře, že byli přinuceni sklonit hlavy a nyní jsou tím, že stáli na náměstích, kde do nich bylo stříleno, jsou označováni za ozbrojené kontrarevolucionáře a agenty. Oni hrdinové, kteří demonstrovali za svobodu třeba s československou vlajkou nebo prostě šli nakoupit, byli zabiti, a nyní je na tyto oběti touto podivnou skupinkou pliváno.

Nestačíte věřit, dle jejich vyjádření jste to Vy, kdo žije v jiném světě, tedy žádná okupace, ale osvobození. Naopak okupace probíhá dnes od USA, Němců či sudetských Němců. Tyto a další politické názory jsou taktéž nepřijatelné napříč celým politickým spektrem, přesto, diskutovat se nepokoušejte, na satanském FB působí hodně amerických trollů a určitě jste jimi placeni i vy. Období blahobytu a pomoci a svobody kontrastuje s vyplundrovaným postkomunistickým Československem, poslední baštou staré linie v samotném komunistickém totalitním táboře.

Jak je tomu v samotném Rusku, komunistická strana zde dokonce předložila návrh zákona, aby ti, kdo plnili úkoly při potlačení kontrarevoluce, byli postaveni na roveň veteránům druhé světové války. Návrh byl zamítnut s tím, že k žádným bojům nedošlo a proto nemohou být prohlášeni za veterány. Komunisté ale trvají na svém, bojovalo se zde proti bývalým nacistům, esesákům a reakčním představitelům církví.

Oficiální Rusko je již opatrnější, nejsou to ale jen skupinky těchto extremistů, například televizní stance Rosija 1 odvysílala pořad, kde současný poslanec Dumy Jurij Sinelšikov jako účastník okupace zvedl, jak po nich při příjezdu stříleli, a jak tvrdě bojovali s imperialisty, též jak zabírali tajné sklady zbraní. Kdo si tyto události nepamatuje, nemusí ani hledat záběry z oné doby, stačí, aby se zeptal doma a odhalí ono ponížené ticho, kdy armáda i obyvatelé byli vyzváni aby se nebránili a došlo pouze k masovému tichému protestu vůle. Právě ono zlomení bez obrany bylo součástí národního traumatu, zrovna tak snadno lze zkontrolovat skutečnost, že mimo Prahu všude vojska vítali, jen počet mrtvých z nepražských míst svědčí o pravém opaku. Ony pocity štěstí z odsunu sovětských vojsk mají ještě více pamětníků, a proto slova filmu o lítosti obyvatel nad odsunem, jsou pouhým trapným tvrzením. V dřívější době bylo Rusko otevřenější, objevovaly se vzpomínky vojáků, kteří mluvili o tom, že nevěděli kam jedou, nebo jim bylo řečeno, že jdou bojovat proti kontrarevoluci na žádost lidu. Jejich šok byl takový, že účastníci první okupační vlny byli po několika dnech vyměněni, dnes se Rusko snaží této vzpomínce oficiálně vyhýbat, přestože nikdo by nevyčítal naši společnou minulost, za níž nesou vinu společní špatní vládcové.

Co můžeme udělat, aby se tyto pobuřující hlasy v naší společnosti nikdy nepozdvihly, jak to udělali kolaboranti kolem Biľaka, kteří čekali na svoji příležitost, aby nebyli nečekanou pátou kolonou ochotnou přidat se na stranu každého nepřítele? Zaprvé je velmi nutné vzdělávání nejenom o srpnu 1968, ale o celé širší historii. Znát československou soudržnost v historii vedoucí logicky k dvojici Masaryk a Štefánik, znát skutečné programové cíle a důvody tohoto hnutí a pochopit jeho demokratické zásady a boje o ně. Poznat nacistickou totalitu a okupaci, poválečnou frustraci a pozadí komunistického puče, období stalinismu, jeho oběti, pozadí uvolnění a následné okupace a období normalizace až do revoluce. Národní dějiny jsou součástí jeho ducha, tyto události musí mít stejné nejen vyhodnocení napříč politickým spektrem, ale i stejnými znalostmi.

Díky tomu nebude možné, aby ještě do očí žijícím pamětníkům mohly být řečeny tyto lži aby jim uvěřil někdo neznalý, a možná, že i někdo samotný z tohoto spolku by pod tíhou argumentů změnil svůj postoj. Většina lhářů z tohoto spolku, ale bez zázraku pokání, které se může odehrát v lidském srdci, žádným argumentům neustoupí, jen bude čekat na silnější pěst, která jejich lži znovu prosadí. Proto je nutné sledovat jejich spojení, jako u každých extremistů, zdali se jedná o takzvané užitečné blbce nebo o užitečné, nicméně nám škodlivé agenty, a především zjistit, jaké další zprávy tito lidé šíří a mít se před nimi na pozoru jako před šířením malomocenství. A ještě jedna věc, přijít na vzpomínkovou akci obou okupací, té nacistické i té komunistické, a sem patří i svátek, jež je i nadále symbolem demokracie a svobody, 28. říjen.

Autorem fotografie je paní Kristina Neuwirthová

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář