Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Zpravodajství » Zahraniční » Nemotorný tanec medvědů v Sýrii aneb Turecko ohroženo

Nemotorný tanec medvědů v Sýrii aneb Turecko ohroženo

Napsali jsme zde o neschopnosti turecké armády uspět v Sýrii, kde se po obsazení poměrně rozlehlého pásma, kterým Turecko chce rozšířit své území, fronta zastavila a hrozí zhroucením. Zrovna tak v Iráku turecká armáda nedokázala dosáhnout žádných úspěchů, ne snad proto, že by poslechla výzvy Iráku, který proti okupačnímu vpádu protestoval, ale proto, že turecká armáda v současné situaci nedokáže uspět na bojovém poli.

Všechna média potom zaznamenala podrobně poslední teroristické útoky v Turecku samotném. Nyní si pokusme tyto události spojit dohromady a vznikne nám strašlivý přehled situace. Když byl na výstavě zavražděn ruský velvyslanec Andrej Karlov, nebyla to náhoda, že atentátníkem byl Mevlüt Mert Altıntaş, který byl příslušníkem tureckých tajných sil, tento atentátník byl dle hesel. která křičel, napojen na organizaci A-Núsra.

Nebylo to selhání ani pouhá náhoda, prezident Erdogan na své cestě k neomezené moci dosazoval islamisty do všech funkcí, a především do bezpečnostních složek a ty nejvěrnější potom do rozvědky. Zpočátku dokonce podporoval Islámský stát obzvlášť pro jeho boj s Kurdy. Islámský stát, ale i mnohé další skupiny, se nakonec obrátily proti svému dobrodinci a Turecko se tak nalézá na podnosu chimér nejhrůznějších podob teroru. Poslední rozsáhlá čistka v armádě sice pomohla Erdoganovi výrazně oslabit počet i pozice sekulárních důstojníků, podpořila ale právě toto podhoubí islamistických sil v armádě a dalších bezpečnostních složkách, které spravují celé části úřadů či jednotek a není jasné, kam sahá jejich skutečná moc. Zdali jsou věrni právě směru, který se Erdogan snaží nastolit, a ani to, zdali se mezi nimi neskrývá někdo další, kdo by podobně jako Erdogan toužil pro sebe o navrácení titulu Vládce všech věřících. Tato situace činí nepřehledným semeniště teroru, dává mu mnohé prostředy k dispozici a současně paralyzuje obranu proti němu.

Tento obraz podává i poslední útok v zábavním podniku Reina, ke kterému došlo, když se Evropané a i návštěvníci tohoto podniku oddávali oslavám příchodu nového roku. Tento útok byl strašný lidsky počtem obětí 39 mrtvých a 69 zraněných, ale i z bezpečnostního hlediska. Čtvrť na břehu Bosporu, kde se podnik nalézá, je totiž přísně hlídaným místem, zrovna jako samotný podnik, kde se schází mimo jiné smetánka boháčů z Perského zálivu, kteří sem přicházejí žít stylem života, který by byl nemožný v jejich zemi. Na pokojné rozhazování těchto ropných šejchů, ale i dalších boháčů, dohlíži nejen uniformovaní příslušníci, ale i tajné služby a v neposlední řadě ozbrojení a dobře vycvičení hlídači, které zaměstnává samotný podnik Reina. Je tudíž nemyslitelné, aby nějaký šílený atentátník prostě přišel a začal vraždit, jak je tomu na jiných místech. Pro úspěšnost této akce bylo nutné nejenom dobře znát terén, ale i například ony tajné služby.

Turecko prožívá naráz příliš mnoho převratných událostí, zmocnění se moci prezidenta Erdogana po inscenovaném převratu, rozsáhlé čistky, jenže ve chvíli, kdy by prezident s novými sutánskými pravomocemi potřeboval klid pro upevnění moci a stabilizování situace, naskytla se vysněná příležitost k dobyvatelským válkám v sousední Sýrii a Iráku. Doma kromě čistek vede válku proti kurdskému obyvatelstvu, to vše je nápor, který nejen oslabená armáda bez desetitisíců důstojníků, kteří byli uvězněni nebo propuštěni, ale ani turecká společnost, nemůže unést. S touto situací se nemůže vyrovnat ani armáda roztroušená na několika frontách, ale ani rozvědka. Erdogan má i dalšího nepřítele, v exilu pobývajícího duchovního Gűlena, který tím, že byl obviněn prakticky ze všech skutků proti režimu a i z pokusu o vojenský převrat, se stává v očích mnoha lidí populárním a naprosto okrajová osoba pro Turky samotné se tak stala klíčovou. Dá se říci, že hvězdnou kariéru včetně pověsti všemocného superhrdiny vybudoval Gűlenovi právě Erdogan svou posedlostí jeho osobou.

Též na syrské šachovnici se pro Turecko zjevuje další problém, a tím jsou stahující se povstalci z Chálebu, z nichž mnozí byli podporováni právě Tureckem. Turecko je může přijmout a tím zvýšit svoje zasažení nekotrolovatelnými silami, nebo je uzavřít do Asadovy rusko-íránsko-turecké blokády. V tomto případě by povstalcům zbývaly: pouze jediné dvě možnosti: poddat se Asadovi nebo přemístit boje do jižního Turecka s tím, že každý ví, že zrovna jako uprchlíci, kteří ze Sýrie utekli převážně právě kvůli Asadovi, tím spíš povstalci, se Asadovi nikdy nepoddají.

Turecká armáda tak nejenom žalostně uvízla v ofenzívě v Turecku a v Iráku, kde její nepostup nebyl způsoben vyslyšením žádostí Iráku o nevměšování se (a opuštění území), nýbrž se jedná o neschopnost tureckých sil postoupit dál. Kromě těchto neúspěchů naopak hrozí, že fronta se přesune do samotného Turecka, a to jak prostřednictvím teroru, ale díky přesunování se syrských bojovníků, či zradikalizovaných skupin uvnitř Turecka, především ale hrozí povstání kurdského obyvatelstva, které je nemilosrdně masakrováno včetně civilistů bez zájmů ostatního světa. V této chvíli Kurdům mnoho jiných možností než povstání nezbývá. Ultralevicová PKK, která bude moci za této situace obyvatele chránit a i činit výpady proti turecké moci, tak může znovu získat zpět svůj vliv. Pomoci samozřejmě přijdou i syrské YPG, které Turecko bezdůvodně napadlo a po osvobození kurdských území od ISIS začalo Turecko tato území okupovat společně s etnickými čistkami, které systematicky provádí.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář