Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Recenze, úvahy » Národ československý

Národ československý

Co se týká národa československého, je otázkou, jak definovat národ v pobiblické době, jak došlo k dalšímu rozvětvení národů po zmatení jazyků a rozptýlení po světě. Národy se tedy štěpily a znovu mísily. Takže na prvním místě jsou zde zapotřebí jisté spojující prvky. Aby se mohly nazývat národními, musí být i spojení historické, většinou spojené též společným jazykem.

Podíváme-li se k našim sousedům, například do Německa, kde nikdo nepochybuje o německém národu, uvidíme větší jazykové rozdíly, než jsou mezi slovenštinou a češtinou, totéž platí o Italech a dalších. Nebo třeba v Izraeli je zásadní rozdíl ve výslovnosti hebrejštiny mezi aškenázskými a sefardskými židy. Podívejme se do Polska, jak došlo ke vzniku pojmu kmenů Lechů.

A nyní k nám do Československa. Mám tu u sebe mapu a na ní vidím kmen Čechů, malé území mezi Mží a Vltavou. Vraťme se do dětských let, ke čtení Starých pověstí českých. Nejznámější starověká bitva Čechů, bitva se záhadnými Lučany.

Nicméně na dnešní mapě Čech Lučané zabírají větší plochu, než kmen Český, největším kmenem jsou Doudlebové, ale jsou tu i Chebané, Sedličané, Lemuzi, Zličané a Charváti, a též území později kolonizované Chody. Pokračujme na Moravu: Moravští Slováci, Moravané podyjští, Horáci, Hanáci, Holasici, a samozřejmě území, které potom osídlili Laši a Valaši z Rumunska.

Takže se zde jedná o množství různých kmenů, které se nerozvětvily postupně z Čechů, ale které Češi postupně sjednotili, skuteční Čechové žijí na území části dnešních středních Čech, nicméně i to je nejisté, vždyť od dob Velké Moravy vidíme mocné středisko, které začíná svou dominantní cestu, a tou je Praha, pozdější hlavní město přemyslovského státu. Do hlavního města přicházejí lidé na trh, za prací, k soudu před panovníkem, je tam držena posádka z oblasti celé země, a tak se obyvatelstvo míchá.

Takže používáme-li slovo český, je to pouhé ztotožnění se, označující určitou oblast. Na Slovensku je mapa slovanského osídlení mnohem skoupější. Jsou tu slovenské kmeny nitranské a potiské, ano, v této minulosti tápeme ve tmě, jsme odkázáni na několik zmínek především německých kronikářů, vždyť první česká slova se nám dochovala písemně v hebrejské knize Our Zarua, a jelikož slovenská oblast byla vzdálena německé říši a válkám s ní, též záznamy o složení obyvatel jsou ještě temnější. Máme zde tedy oblast různých kmenů, vidíme, že se spojily ve Velké Moravě, zrovna jako v Sámově říši. I na začátku přemyslovského státu byla přinejmenším velká část Slovenska zahrnuta do tohoto území, než byla vytlačena nastupující říší Uherskou.

Takže, budeme-li mluvit o nějakém národě, dáme mu přívlastek český, a bude obsahovat všechny tehdejší kmeny, proto i v dobách obrození byl používán správný název národ českoslovanský, český s příbuznými slovenskými kmeny, a tím byli označováni i Slované na dnešním Slovensku, a tak se označují jak buditelé čeští, tak slovenští, například Kollár.

Nicméně na Slovenské straně odtržené uherskou správou od koruny české též vzniká snaha po určitém kmenovém pojmenování, a tak vzniká Štůrova slovenština, které byl například Kollár velikým odpůrcem, že se jedná o jazyk umělý, vymyšlený na základě jednoho z nářečí, nicméně tento jazyk se ujal, a i v zemích českých ještě před sto lety byly veliké rozdíly v nářečích, které nespočívaly pouze v přízvuku jako dnes.

Nicméně Štůr sám mluví o dvou větvích jednoho národa, to bylo vždy nezpochybnitelné a uznávané. Název československý, vznikl tedy jen spojením dvou složek jednoho národa názvy, které jsou určitou identifikací, jak jsem již zmínil výše tedy pozměněním onoho českoslovanský na československý. (Vznik Čechoslovakismu jako moderní myšlenky zakladatelů Československa je pouze zažitý výmysl komunistické propagandy naopak dříve ono spojení bylo mnoho těsnější, bez onoho vyjádření dualismu).

Nicméně chyba čechoslovakismu se stala hned v počátcích národního obrození, kdy ve Slezsku spolek českých obrozenců neřešil jejich problémy a tak tam uspělo obrození polské a začala pronikat skutečná polština, tento postoj vedl i ke ztrátě Těšínska, kde ve skutečnosti žili Slezané (taktéž obecný pojem pro několik kmenů), Kladska a Ratibořska. Slezsko bylo navíc osídleno vyhnanými Poláky z východu a část Slezanů vyhnána (problém Horalů na Spišsku a na Oravě je jiný). Další chybou bylo nezahrnutí Rusínů do československého národa, kteří jsou mostem a přechodem národním a kulturním i jazykovým mezi Čechoslováky a Ukrajinci, a nezahrnutí Lužických Srbů.

Domnívám se, že na základě těchto současných dělení Československa na dvě země došlo k omezení kulturního rozhledu, což bylo zneužito pro prvky marasmu, které přivádějí po nacismu a komunismu legalizaci duchovního a morálního úpadku. Já ale cítím ve společnosti nálady, ve kterých je touha po nápravě, tato touha ale musí být zaplněná duchovním obsahem, aby bylo požehnání pro její úspěch.

Domnívám se, že jedinou cestou je též znovusjednocení obou zemí a při zachování současných hranic přičlenění určitými pravomocemi Podkarpatské Rusi a Lužice, též Slezska, kde půjde více o spojení kulturní, jelikož většina obyvatel jsou již skutečnými Poláky. Jen tak lze s pomocí Boží obnovit demokratického ducha společnosti a přivést prosperitu.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář