Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Recenze, úvahy » Kdo nekouří s námi kouří proti nám

Kdo nekouří s námi kouří proti nám

Kde kouří v zimě maminky, které si na zahrádce restaurace posadí proti sobě malé dítě a ke kávě zapalují jednu cigaretu za druhou. Když jim přinesou jídlo, cigaretu dokouří, a zapálí si zase až poté. Nevadí, že vedle právě někdo obědvá. Jen ony se najedí bez cigaretového kouře. Jejich děti jsou zřejmě zvyklé na společnost cigarety, kouře a zápachu.

Kdysi se říkalo, že na ulici kouří jen Američanky. Dnes se kouří pořád a všude, nejlépe na čerstvém vzduchu, tam cigareta chutná nejlíp. V zahulené hospodě to není ono, pak smrdí nejen celý člověk, ale i mnohdy drahé oblečení. Jakési všudypřítomné mumlání o nedobrém vlivu kouření na zdraví je nechutné, vždyť s cigaretou v ruce si člověk připadá tak důležitý a zajímavý.

A nejenže se kouří vždy a všude, ono se také čurá vždy a všude, třeba u zdi v centru města, u keře poblíž Úřadu práce či prostě v parku, tam se totiž vždy nějaký keř najde. „Mami, jsem ve vězení“ brečel jednou v noci syn studující rok v USA matce do mobilu. Přespal ve vězení se zločinci a prostitutkami a zaplatil 500 dolarů pokutu za to, že si ulevil v parku.

Již malé děti pokuřují v parcích a různých zákoutích, později zkusí marjánku a možná i něco ostřejšího, účinnějšího. Když pak puberťáka bez zázemí potká problém, může se všechno zvrtnout a svou závislost už nezvládne.

Jeden učeň se vrátil z protidrogového léčení. Předtím hrál fotbal a trenér ho považoval za nejhodnějšího kluka v týmu, navíc mu hra šla docela dobře. Jenže bydlel u prarodičů, cosi se totiž v rodině pokazilo. Proč už bydlí patnáctiletí kluci a slečny místo doma s rodiči u prarodičů či u svých partnerů, je to dobře, nebo ne?

Vyléčený učeň celý týden, aniž měl službu, umýval tabuli, nosil třídnici do hodin a choval se neobvykle vzorně. Paní třídní opravovala ve třídě písemky, když k ní přišel se Studijním průkazem a prosil o pochvalu. „Za co?“ zeptala se učitelka a kluk jí vyjmenoval kolikrát smazal tabuli, zvedl židle a udělal další věci. Paní učitelka se chvíli divila a pak napsala babičce dopis, kde kluka chválila a připomněla, že v hodině udělal vše pro to, aby dostal pochvalu, tak po ní toužil.

Babička pak brzy na to přišla do školy a paní učitelka jí vyprávěla podrobně celou situaci. Babička překvapeně odvětila: „My jsme mysleli, že už je dost velký, že ho nemusíme chválit.“ Možná se doma navzájem v té rodině nechválí, možná tam chválu obdrží jen někdo a jen za určité věci. Pochválit nic nestojí a účinek je obrovský.

Takt, ohledy a pozornost k druhým zpříjemňují život všem lidem, snažme se o ně.

 

 

Autor: Lenka Hoffmannová
Štítky

Napsat komentář