Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Články » Recenze, úvahy » Katedrála na Pražském hradě konečně vrácena v restituci – sudetským Němcům

Katedrála na Pražském hradě konečně vrácena v restituci – sudetským Němcům

Mnozí si možná vzpomenou na vtipnou scénku komiků z České sody, kteří v postavení restituentů vymetali z hrobky pozůstatky českých králů. Kdo by si však myslel, že podobné nápady se mohou zrodit pouze v hlavách komiků, nedovedl by si představit, že UNESCO spadající pod OSN dnes rozhodne, že židovský chrám a i ona pověstná Zeď nářků nenáležejí Židům a není jejich posvátným místem.

O co se tedy jedná, židovství považuje Chrámovou horu za místo, od něhož počalo stvoření celého hmotného světa a jeho prostorů, je pro něj tím nejposvátnějším místem, zde přinesl svoji oběť praotec lidstva Odom (Adam), zde obětovali a modlili se i praotcové židovského národa Avrohom, Jicchok a Jaakov, zde měl Avrohom obětovat svého milovaného syna, ale nakonec byl obětován beránek. Město Jerušolajim se stalo hlavním městem židovského království v dobách krále Dovida roku 2892 židovského letopočtu, tedy téměř před třemi tisíci lety, dobyto bylo ale již mnohem dříve při příchodu kmenů Jisroele do země pod vedením Jehošui. V dobách krále Šloma (Šalamouna) byl vystavěn Chrám, jeho stavba byla dokončena dle pokynů proroka Šmuela a krále Dovida roku 2935, tedy stále ještě před začátkem ranné historie v Evropě. Chrám není hlavním, ale jediným ústředím židovského národa jak duchovně, tak politicky. Roku 3338 však byl Chrám zbořen, a tím dokončeno vyhnanství Židů, tím se myslím hlavní části národa, tedy elity. Velká část prostých lidí zůstala nadále žít v zaslíbené zemi. Dochází k 70 letému přerušení, Chrámová hora je ale ústředím až do vybudování druhého Chrámu po 70 letech a i nadále, až do roku 3620, kdy se obnovuje židovské království. Druhý Chrám byl zbořen Římany pod vedením budoucího císaře Tita, bylo to roku 3828, při zrodu začátku křesťanského kalendáře. Mnoho lidí opět zůstalo obývat zaslíbenou zemi a toto osídlení spolu s nadějí danou proroky na obnovení Jisroele a Jerušolajimu, přiváděly na místo stále další a další Židy, tam se střídali panovníci římští, byzantští, muslimští, s mongolskými hordami, křižáky, kdy mnozí po dobytí vyvraždili židovské obyvatele, nicméně židovský duch jakoby ze svého nesmrtelného pramene stále povstával až do současné doby, kdy byla obnovena jisroelská svrchovanost nad tímto územím.

Nicméně ne úplně. Otevřeme nejprve korán, svatou knihu muslimů, ta na třech místech říká, že Jisroel patří Židům a to v sůře 5, 21, sůře 10 verš 93. Súra 17 verš 104 dokonce říká, že se Židé do své země všichni vrátí. Není tu sice zmínka o Jerušolajimu, ten ale není v celém koránu zmíněn ani jednou. Pověst, že z Chrámové hory vystoupil muslimský prorok Muchamad na nebesa je mnohem mladší, zrovna jako mešita tam stojící. Její základy jsou základy staveb obou mohutných starodávných Chrámů a chodby odtud vedou po celém okrsku, kde je možné obdivovat i mnohatisícové bloky dovezené sem králem Šlomem na úpatí historie. V dobách vítězství islámu došlo k povrchovým a vnějším úpravám, především za nadvlády Osmanské říše. Po vzniku Jisroele by se zdálo, že se nejsvětější místo judaismu obnoví, nestalo se to ani po osvobození Jerušolajimu před již více než čtyřiceti lety, byl pouze obnoven přístup pro Židy ke Zdi nářků. Chrámová hora, kam mají dle židovské víry i samotní Židé nyní zakázaný přístup kvůli rituální nečistotě, byla ponechána v rukou muslimského wakfu. Pod jeho vedením začaly podzemní práce, kdy stovky nákladních vozů vyvážely tisíce tun materiálu, pozůstatků židovských Chrámů. Smetištní suť se stala místem cenných archeologických nálezů z dob proroků a židovských králů, cenné památky na židovskou přítomnost na místě, jež mělo být za tichého mlčení vlády Jisroele i UNESCA zrovna jako podzemní síně zničeno. To vše nezmařilo naděje všech věřících Židů v obnovení židovského duchovního ústředí.

Dnes konečně UNESCO o chrámové hoře, největší kulturní památce lidstva, rozhodlo, že Chrámová hora, uvedená pod svým arabským jménem, je pouze svatým místem muslimů. Zeď nářků, kam umožňoval přístup Židům i milostivý paša sultán Osmánské říše, je též označena arabským jméněm a jméno hebrejské je v závorce. V diplomatické řeči to znamená pokus o ukončení práv Židů nad těmito místy. Rozhodnutí potom vyváženě konstatuje, že Jisroel je svatá země pro tři náboženství, a to v tomto pořadí islám, křesťanství, židovství.

Samozřejmě, že v Jisroeli rozhodnutí vzbudilo velikou vlnu nevole, odsoudili ji nejen rabíni, ale snad i všichni politici počínaje premiérem, který jednání UNESCO nazval divadlem a výsměšně vyzval hlasující k návštěvě Říma – tam na Titově vítězné bráně se podívejte, co všechno jste nám ukradli. Mnozí politici jsou ale mnohem tvrdší po dlouhodobé šikaně ze strany OSN i UNESCO. Například VS OSN do roku 1990 schválilo 690 rezolucí, 429 z nich odsuzovaly Jisroel. Za stejné období Rada bezpečnosti přijala 175 rezolucí, 97 proti Jisroeli. Tento trend se ale v posledních letech ještě zhoršuje přes katasrofální situaci v řadě zemí, z velké části muslimských. Jedna z nich, Saudská Arábie, zde předsedá výboru pro lidská práva. Jsou hlasy volající po vystoupení přinejmenším z UNESCO a pozastavení plateb OSN (platby UNESCO již spolu s Jisroelem pozastavili USA a Kanada). Mezi politiky již též není možné neslyšet to, o čem stále více odhodlaně mluví lidé, o obnovení Svatyně. Veškeré tiché umlčování těchto hlasů ze strany vlády bude nyní nemožným a tlak bude stále silnější. UNESCO tak na sebe přivolalo nejen kritiku jednoho státu, ale i jeho případnou odvetu, jež může být výzvou pro mnohé další nespokojené členy, jež vidí světové orgány řízené nedemokratickými státy a islamisty, to by již pro světovou organizaci mohl být vážný problém.

Podívejme se na samotné hlasování, odsouhlasilo je 24 zemí, mezi nimi i Čína a Rusko, přitom prezident Putin se snaží vystupovat jako ochránce Jisroele a při své návštěvě v Jerušolajimu řekl, že doufá, že Chrám zde bude brzy obnoven, a že toto jeho poselství je i důvodem jeho návštěvy. Ne sice překvapující obrat, nicméně s jasným dopadem jak na vzájemné vztahy, tak na bojišti v Sýrii. Proti bylo šest zemí, jmenujme si těchto šest čestných zemí. Jsou jimi USA, Německo, Holandsko, Velká Británie, Estonsko a Litva. 26 zemí se zdrželo. Ani Česká ani Slovenská republika se zatím neozvala, jelikož tento ostudný krok je namířený proti historické pravdě a lidské soudnosti, je tak v přímém rozporu s myšlenkami zakladatelů československého státu, kteří též židovskou národní domovinu podporovali. Domnívám se, že mlčení od národa, který sám zažil tíhu Mnichova, je jej nedůstojné, a proto Vás žádám vážení spoluobčané, abyste se ke mně připojili v mé výzvě, kterou chci vyzvat naše vlády a parlamenty k důstojné nápravě nedůstojného mlčení. Děkuji, jak říkal prezident Osvoboditel, Pravda vítězí.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář