Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Kultura » Jak zkrotit československou hudbu

Jak zkrotit československou hudbu

Při návštěvě Františka Laudáta jsme samozřejmě mluvili i o Československu. Jelikož František Laudát je praktický člověk, který promýšlí praktické kroky a jejich důsledky, přednesl mi mimo jiné zajímavé údaje týkající se hudby. Často můžeme slyšet nebo číst, jaké se tehdy točily filmy a skládaly písně, a že se dnes už takové nedělají. Není to jen projev generační nostalgie, jelikož tento obdiv vyjadřují i mladí. Jak je tedy možné, že v době, kdy mnoho lidí se nemohlo ani pokusit veřejně působit, kdy byla obrovská omezení, nemluvě o technických možnostech, potom zde byla cenzura, která nakonec většinu těch schopných interpretů v určité fázi zakázala nebo alespoň významnou část jejich repertoáru, jak tedy v této době vznikala nejrůznější oslavovaná a velebená díla? Nebylo to ani díky lepším podmínkám pro interprety, ani díky lepší technice. Zde přichází František Laudát a podává celou řadu nejrůznějších čísel.

Představte si, že vydáváme hudební desku. Pro její úspěšnost ji musíme prodat, ale samozřejmě, že ne všichni mají zájem o náš žánr. Takže se obracíme k určitému publiku. Je veliký rozdíl jestli toto publikum hledáme mezi pěti, deseti nebo patnácti miliony. Pokud si uděláme výpočty, tak ve chvíli, kdy jsme na hranici úspěchu či neúspěchu a dokážeme přidat k našemu publiku třetinu všech lidí – úspěch je jistý. Nová hvězda tedy nezapadá, ale pomalu vychází. V tomto nám vlastně nepomohou ani peníze, jelikož ty dokážou udržet nad vodou dobré interprety, nikoliv je vytvořit. Svoboda přináší nejenom svobodu informací, ale i jejich devalvaci. Chyby, nedokonalosti, nepodstatné informace a naprosté propadáky doslova pohřbívají v moři textů ty texty a interprety, kteří by mohli být dobří. Aby se stali dobrými, musel by si jich někdo všimnout více, než že třeba občas někdo najde jejich písničku. Museli by mít jméno právě díky vydanému dílu. A jsme na začátku našeho problému. To, ale není jediným problémem. Kromě začínající reputace je většinou zapotřebí někdo, kdo nový talent odhalí a dokáže jej nasměrovat na správný styl, připraví mu zázemí, technické, profesní atd. Tento výběr může učinit jen náročné publikum daného žánru, které stimuluje k hledání podobných talentů. A jsme znovu u velikosti publika. U oné hraniční možnosti u nás je to nyní desetimilionová populace, která je v Čechách a na Moravě, i ta naneštěstí nezaručuje schopnost vytvářet kvalitní díla, a tak je většinou vyráběn brak.

Velikost cílového publika jde samozřejmě ruku v ruce s velikostí nákladu, a tím pádem i s vyšší pořizovací cenou nosiče (CD atd). Na Slovensku je situace ještě tíživější díky ideologicky protěžovaným zpěvákům, viz Jožo Ráž, který je mimochodem též objevem z období Československa. Tento problém nemá jen hudba, ale i nejrůznější vědní obory. Knihy, od odborných publikací po kvalitní beletrii, zaznamenávají méně kvalitních děl, jelikož pro ty se často nenajde místo. Ale velikost národa je měřena právě těmito úspěchy, jelikož za možnostmi jazyka se skrývá nejenom kultura ale i rozhled a s nimi spojený rozvoj a síla demokracie. To se potom projevuje i v médiích, kdy televize nezvládá kvalitní dabing, nákup a výrobu kvalitních děl, a tak se šíří brak, a spolu s ním upadá kulturní a považme, i morálně duchovní povědomí větších vrstev národa. A elity upadají do mlhy neznáma.

Skutečný střet nás teprve však čeká. Výzvám současnosti se nejde vyhnout žádným jiným řešením, než obnovením Československa a jelikož neexistuje žádný plot, který by dokázal současné výzvy zadržet. Jsou naopak takový, kteří se chtějí vydat do globálního moře, aniž by měli plavidlo schopné ustát výzev. Problém malého národa tkví v tom, že musí udržovat svoji elitu a vytvářet nové výzvy. Být vedoucím směrem. Inspirovat ostatní národy, spojovat ty menší a být partnerem těm větším, kteří vše získávají snadněji, jelikož mají přirozený širší výběr. Ten, musí malý národ nahraditi prací, vzdělaností a kulturou, aby byl obohacením a příkladem těm druhým. Odpovědí je tedy úsilí. Vývoj u nás však prakticky toto úsilí podkopává. Pakliže tedy nechceme být stínem bohatších států nebo dokonce prodělat osud Lužických Srbů musíme směřovat zpět k národnímu spojení. V oblasti kultury z toho mnohé můžeme udělat sami. Kupovat knihy v obou jazycích, poslouchat písně a pořady. Výměnu kulturní, názorovou a vědeckou, to vše může učnit každý člověk. Ano, aby tento systém plně fungoval, je zapotřebí naplnění rámce společného státu. Bez něho některé výhody kulturní velikosti nejde plně využít. Proto pouze kulturní výměna nestačí, pakliže není stát spojen. I uvnitř EU jsou brzdy. Tyto brzdy mají velikou sílu o které si povíme více v některém dalším článku, kde se pokusím načrtnout proč jsme chudí.

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář