Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Kultura » Fotografický maraton v Praze

Fotografický maraton v Praze

Milí zapálení fotografové a blázni do černobílých a barevných obrázků. Zkuste fotit podle předem daného pořadí témat v určeném časovém rozmezí. V Praze se fotí 6 témat v průběhu 5 hodin. V Číně 12 témat za 12 hodin a v Německu, Švédsku a Dánsku 24 témat během 24 hodin. Troufnete si?

Poté, co se zájemci zaregistrují na webových stránkách pořadatelů, zaplatí startovné jen 50 korun, to jde, že. Nebyla jsem pevně rozhodnuta jet ze Šumperka do Prahy a zúčastnit se soutěže. Miluju focení v Praze, kde vám nikdo nevynadá jako u nás. V Praze fotí každý a foťák je tam považován za součást vybavení nejen turistů, zejména v centru.

Jenže v pražském Fotomaratonu můžete na kartě přinést jen 6 fotografií, ke každému předem danému tématu jen jednu, ostatní musíte vymazat, jaká škoda. Ještě zde platí jedna podmínka, fotit lze jen na území Prahy. Fotky se nesmí nijak upravovat, je dovoleno jen předem nastavit foťák a poté jen mazat.

Přestože meteorologové vyhrožovali deštěm, celý den bylo krásné počasí a všichni zúčastnění fotili bez komplikací. Registrací prý předběžně bylo přes 150, což je zhruba počet účastníků. Zde je přehled jednotlivých témat a mých fotek.

Téma číslo 1: Minulost

V loňské roce začínala soutěž tématem Konec, vtipné, že.

V první chvíli určitě napadne každého vyfotit něco starého včetně lidí a budov. Narazila jsem na monumentální sochu Jungmanna a vyfotila datum na boční straně podstavce.

DSC_0004

Téma č. 2: Dvojice

Nejprve jsem vyfotila dospělého s dítětem na modrobílé dopravní značce „Přechod pro chodce“. Pak se mi vybavil kreslený vtip, který dal kdosi na Facebook o tom, jak mezi dvěma panáčky opačného pohlaví ze dveří toalet září červené srdce a zamířila jsem znovu do Františkánské zahrady u Jungmannova náměstí.

DSC_0014

Téma číslo 3: Dobrou chuť

Chtěla jsem fotit reklamu na jídlo, pití, či něco podobného. Cestou k otáčející se hlavě Franze Kafky vidím sedět na okraji květinového záhonu mladou dívku, která si vychutnává cigaretu. Napadlo mě ji oslovit ať mi pózuje pro fotku. Chtěla jsem jí vysvětlit proč, ale v tom se dívka zvedla a běžela radostně ke mně. „Paní učitelko, paní učitelko, co tady děláte? A jak se máte?“ Objala mě a moc potěšila moje bývalá studentka, která pracuje v obchodě naproti.

Jak mi zapózovala na fotce vidíte zde.

DSC_0020

Téma číslo 4: Rychle a zběsile

Vyfotit v Praze téma Rychle a zběsile, no, tak si to zkuste. S radostí jsem obrátila foťák ke dvěma malým klukům, kteří se rozhodli přeběhnout ulici, jenže tatínek je stačil umravnit dříve, než jsem stiskla spoušť. Výsledek mých úvah a reality vidíte zde.

DSC_0021

Zebra s rozzářenýma očima a vyceněnými zuby snad inspiruje cyklisty k rychlé a zběsilé jízdě, ovšem v centru Prahy, kde jsem fotku vyfotila, prosím raději ne.

Poté jsem zamířila jako při každé návštěvě Prahy do Josefova. Nedávno jsem tam ulovila fotku ortodoxní židovské rodiny na Segwayích.

Téma číslo 4: …a pak se to stalo

Setkání s pražskou kamarádkou na chodníku bylo velmi nečekané. Právě rozprávěla se dvěma americkými manželi. Muž je prý také fotograf, dozvěděla jsem se poté, co jsem nadšeně líčila své zážitky. Majitel nedaleké restaurace, který je náš společný známý, nám nabídl vynikající slivovičku. Poprosila jsem kamarádku ať mi pózuje se štamprličkou, kterou do sebe energicky obrací, jenže ta odmítla s tím, že ji zná mnoho studentů z vysoké školy a byla by to ostuda. V zápětí jsem se obrátila na paní z USA, vždyť ji v Praze nikdo nezná a tak může pózovat s alkoholem v ruce.

Paní souhlasila a její manžel fotograf ještě přicházel s novými a novými nápady, jak fotku naaranžovat. Výsledek je zde.

DSC_0025

Téma č. 6: Schody

Miluju jezdící schody na Hlavním nádraží v Praze plné barev, světla a různorodých lidí. Jenže brzy odpoledne byly prázdné a nudné. Vyrazila jsem tedy cestou do centra. Mé další oblíbené schody v Myslbeku, kde se fotí krásně odrazy v zrcadlech na protějších schodech, mě také zklamaly. V hale zůstaly jen schody jedny, nahoru, ty druhé se opravují a ze střechy tam visí spousta zatočených kabelů. Škoda, že dalším tématem nebyla rekonstrukce.

Cestou zpět na Hlavní nádraží k metru, kterým jsem chtěla odjet na místo, kde odevzdám své fotky, znenadání se mi zjevil anděl myjící okna na hliníkových ne schodech, ale schůdcích. Mladá blonďatá žena po vyslechnutí mého příběhu se nechala ochotně fotit.

Večer téhož dne ještě proběhlo vyhodnocení Fotomaratonu. Musela jsem kvůli špatnému vlakovému spojení odjet dříve, ale i tak to byl bezva zážitek a dobrodružství.

 

 

 

 

Autor: Lenka Hoffmannová
Štítky

Napsat komentář