Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Náboženství » Dobrota a všemohoucnost Stvořitele

Dobrota a všemohoucnost Stvořitele

Nyní jednu věc vážnější, která svým způsobem neunikne myšlenkou či úvahou žádné lidské bytosti a snad ani ne zvířátkům. Bůh je dobrý, nejen že chce jen dobro, ale on je samotným původem existence dobra, to vede k dalšímu bodu. Bůh je všemohoucí, jak tedy může někdo, kdo vše může a chce jen dobro, ponechat svět ve stavu, ve kterém je tolik nedokonalosti a utrpení?

Některé věci toho se týkající popisuji asi na stovce stran jedné ze svých nových knih, pokusím se tedy myšlenky zhutnit, ač tím ubude spousta podnětných podrobností, avšak tak, aby vypovídající obraz zůstal zachován. Pokusím se i užít jazyka českého způsobem, aby pojmy svatého jazyka byly v něm nějak zřejmé.

Uvedu nejprve, že jsem zde viděl v češtině jistý pokus o vysvětlení této otázky pomocí dalších otázek jako: „Je možné aby Bůh stvořil hranatý kruh?“ Ono omezení je tedy na naší straně, a to mě příliš neuspokojuje, jelikož ona pravidla stvoření prostoru, prostorů i tvarů, to vše udělal Bůh. Pakliže by v jeho stvořitelských zákonech byl hranatý kruh,  i když je pro nás nyní nepředstavitelný a nesmyslný, tak by to výborně fungovalo, proč je však kruh skutečně kruhem o tom se mluví na začátku v knize Ocrous chajim a paralelně v knize Ec chajim.

To ale není nyní předmětem našeho bádání. Vraťme se nyní někam do období stvoření našich světů tedy těch nám nejbližších a v něm bytostí, které jsou cílem veškerého stvoření a jejich postavení naší otázkou. Bůh chce každému dát nezměrné množství toho nejlepšího avšak tuto nesmírnou úroveň není člověk schopen přijmout například pakliže budu-li chtít někomu z vás dát cisternu oblíbeného nápoje, tak užitek z tohoto daru bude velice malý. Nalít do kapsy by bylo neúčinné, pokusy alespoň se napít by byly doprovázeny různými stavy zašpinění. Jen málokdo by u sebe měl malou nádobku nicotnou oproti oné cisterně. Zde však nemluvíme jen o množství, ale i o nastávajícím nekonečném zdroji.

Přejděme na další příklad. Tu se nám objeví nějaký velmi oblíbený plod. Nyní si představme, že ho můžeme mít v hojném množství a stále znovu v nesmírných množstvích kterými bychom se přejídali po neomezeně dlouhou dobu.

I vyprchala by ona obliba z milého plodu, a tak i u ostatních věcí nemáme vhodnou nádobu, abychom to vše mohli obdržet. Nyní otázka pokračuje. Ať nás tedy Všemohoucí a dobrý Stvořitel obdaří oněmi nádobami a vlastnostmi nadpřirozenými umožňujícími nám toto vše uchopiti a užívat si dle Jeho dobré vůle.

Nyní přejděme k nebeským bytostem kerivim – cherubínům majícím šest křídel, které nám objasňují duchovní řád všeho stvořeného. Každý má mít touhu dát či pomoci, proto mají dvě křídla dolní aby ona sestoupení pro potřebu těch pod nimi nebyla tak silná, že by sami byli poškozeni či se snížila úroveň jich samotných. Ta křídla prostřední jsou k pohybu dle potřeby nahoru a dolů v daných hranicích. Hranici dolní jsme již zmínili a pro hranici horní je třetí horní pár křídel, jelikož při vystupování výše a výše za světlem a spojení s dobrem by je vedlo k postupnému identifikování se s tímto vyšším nedosažitelnem, které by vedlo k omezování jeho vlastní identity a vůle, a pakliže by pokračoval ještě dále, zcela by se zrušil a znovu změnil na onu stvořitelskou sílu část Boží vůle z níž byl učiněn, a proto ona dvě horní křídla mu brání vystoupit výše než může.

Bůh by nás tedy skutečně mohl učinit dokonalými a schopnými toto vše přijmout, ale tyto schopnosti by nás učinily natolik duchovně vyššími, že by se každému rozplynula jeho osobní vůle, jeho vlastní já a byli bychom jen živlem jásajících robotů.

Proto Bůh učinil tento svět, ve kterém hmota pomáhá budovat nesmazatelnou nádobu, která později při obdržení jeho odměny nevymaže jeho identitu. Samozřejmě i to mohl Bůh zařídit jinak, ale tímto způsobem se to Jemu zdálo lepší. Proto je tento svět velmi důležitý a právě z něj jsou řízeny dobrými skutky a přikázáními, především studiem Tóry, i všechny vyšší světy duchovní úrovně unikající našemu postřehu či jakékoliv myšlence. Nicméně z hlediska pokročení, tedy dosažení vyšší úrovně, to je možné jen z tohoto světa. Tam vše napříč své obrovské úrovni na ní vše pouze zůstává a stojí, proto se potřebujeme navzájem, z vyšších světů potřebují nás, abychom probudili jejich dosažení vyššího stupně, a my potřebujeme je, aby svým působením naplňovali svět neustále dobrem.

V příští úvaze se zamyslíme nad tím, jak sem tedy přicházíme na tento svět, co jest naším úkolem a jak se jej zmocňujeme. Zdali dobře či naopak zdali ho jen stále více nekazíme, a jak je tomu s nápravou darebáků, a proč jsou lidé trpící.

 

Autor: Jicchak Seifert
Štítky

Napsat komentář