Twitter Facebook Youtube Subscribe
Domů » Deklarace

Deklarace

My, národ Československý, při vědomí si své sounáležitosti historické a jazykové pro naplnění národního cíle humáního chceme budovat naši společnost na základech duchovních a využít k tomu naši moc státoprávní. Jelikož základním právem a podstatou bytí je právo žít, chceme, aby naše společnost posvětila toto právo tím, že bude vybudovaná na základě zákonů Stvořitele, což je též cestou k dalším cílům lidské společnosti, ke štěstí a blahobytu, neboť pouze pakliže se společnost řídí podle pravidel, která jsou pravdivá, může na nich budovat své cíle. Řízení se lidskými ideologiemi znamená podléhat neustálým omylům a zneužitím, které doprovázely lidstvo po celou historii a vedly je do nesmyslných válek a diktatur, ale i zkázy mravní a potažmo i duchovní, což mělo vždy za následek ztrátu blahobytu, dobré vůle mezi lidmi a vznik nemocí. Ale společnost založená na základě víry v Boha nejen, že stojí na silných základech, ale zaslouží si i Božího požehnání. Chceme společnost, kde požívají důstojnosti moudrost a stáří, s úctou k duchovním hodnotám a s láskou k bližním. Místo toho kolem sebe vidíme úpadek a celé lidstvo řítící se do záhuby, technický pokrok i svoboda, které se měly stát prostředky k lepšímu životu, nenaplnily všechna očekávání. Technika se mnohdy obrací proti člověku a někdy místo pomocníka naopak dělá člověka svým otrokem, z ideálů svobody se staly otřepané fráze a vize světa bez hranic uskutečnovaná v Evropské unii se mění v nový žalář národů s paradoxními zákony kafkovského stylu kvůli nedostatku těchto hodnot, náš případ by tak mohl znovu navrátit do srdcí lidí myšlenku evropské spolupráce. Zároveň vidíme úpadek rodiny, morálky a mezilidských vztahů. Návratem k duchovním základům chceme tuto skutečnost napravit. I když skutečná náprava se odehrává v každém jednotlivci a právě na úrovni mezilidských vztahů musí nastat ona změna, není možné, abychom bojovali s legislativou podvracející základy naší společnosti jako například zákon o rodině a mnoho dalších. Nemůžeme budovat společnost morální, duchovní a kulturní a být zasypáváni demoralizací a kulturním odpadem z veřejných institucí a státních sdělovacích prostředků, naopak tyto orgány by měly být ku pomoci vybudovat společnost lepší, aby se v ní všichni mohli cítit dobře a k tomuto cíli chceme přispět i my.
Náš národ vnímáme pouze jako jednu část z bratrského společenství národů, které všechny vzešly ze společných prarodičů Adama a Chavy, kterým Bůh vdechl život, aby jejich potomci žili v pokoji na zemi. Z důvodu duchovního poslání máme zvláštní vztah k národu židovskému, ale hledíme vstříc všem ostatním národům bez rozdílu pleti a bez rozdílu křivd historických, jejichž msta by vedla jen k dalšímu bezpráví, a takovýchto křivd náš národ zažil za svou bohatou historii přespříliš. Nicméně abychom mohli žít ve společnosti národů v bratrství, tyto křivdy musí být vyrovnány, abychom byli v této společnosti plnohodnotným partnerem a ne jen ponižovaným členem, nechceme však po vzoru středověkých rytířů vést války ani nežádáme území jiných států, pouze čestné vyrovnání. Jako základní krok požadujeme znovuobnovení Československé republiky na základě zemského uspořádání. V dnešním světě bez hranic je možné, aby byly zachovány hranice státu a přitom byly zohledněny nároky jiných entit. Neměli bychom zapomenout na Podkarpatskou Rus, Rusíni byli vydáni bez většího odporu komunistickému Sovětskému svazu a vystaveni velkému tlaku s cílem poukrajinštit Rusíny a vymazat jejich entitu. Abychom pomohli této východní větvi našeho národa, který je mostem a přechodem geografickým a i národním k Ukrajině, měli bychom se účinně v její prospěch angažovat a to ne k neprospěchu Ukrajiny, ale právě naopak spolupodílením se na některých státních orgánech jako školství, průmyslu atp. Na tomto místě by mohla vlát vlajka československá zrovna jako ukrajinská, a Ukrajina by se tak mohla stát přímým členem evropské společnosti národů. Zrovna tak pamatujeme na výspu západní, na Lužické Srby, kteří žijí pohlceni v německém moři, žádáme i pro ně zemskou státnost, která by jejich národní společnost uchránila a dala by spravedlivou odpověď pro všechny strany. Nejtěžší byl osud další země, s níž je naše země odedávna spjatá, a to Slezska. Na tomto území se neujalo české národní obrození se svojí ustupující politikou, a dalo tím místo národnímu obrození polskému. Navíc většina Čechů i Slezanů byla ze svých domů vyhnána po druhé světové válce, když tato země připadla Polsku. Nicméně minimální základna, která pro naši přítomnost zbyla, může být novou branou k pevnějším československo-polským vztahům. Též moravští Charváti nalézající se na území Moravského pole a v Hradsku, by též kromě další výspy naší země mohli být koridorem k Slovanům jižním. Samozřejmě, že okolní státy budou mít též zajem podobně upravit postavení svých menšin u nás a naše aktivování se v okolních zemích může značně rozšířit naše obzory. Budeme muset vzdorovat úspěšně vlivu kultur národů, které jsou větší než jsme my, ale i pakliže bychom se chtěli tomuto kulturnímu náporu vyhnout, nebude to možné z důvodu pronikání globalizace a vlivu celosvětových kultur a sdělovacích prostředků. Otázkou je, zda toto střetnutí využijeme k vzájemnému obohacení a vstoupíme do něj s vizí jako je duchovní obroda, o níž usilujeme, nebo jestli jím budeme vlečeni k odnárodnění a ztrátě národního jazyka. Proto žádáme, aby byly podniknuty konkrétní kroky, včetně přijímání žáků z jmenovaných zemí do našich především vysokých škol, aby byl vypracován plán obsahující konkrétní kroky směřující k tomuto cíli a byl samozřejmě také akceptovatelný z hlediska mezinárodního práva.